Na sociálních sítích se šíří nová „zázračná“ metoda na rychlejší usnutí. Stačí zavřít oči a kroužit očními bulvami. Podle některých funguje skvěle, podle expertů jde ale zatím jen o neověřený trik, který může pomoci hlavně tím, že zaměstná hlavu něčím jiným než úzkostí z nevyspání.
Autor popisuje, že se roky budí kolem půl třetí ráno a jen bezmocně bloudí z ložnice na gauč. Vyzkoušel doplňky stravy, meditační aplikace i bílé šumy a utratil tisíce za „spánkový průmysl“. Když začal na sítích vídat virální trik s otáčením očí, rozhodl se ho na dva týdny otestovat. Přinejmenším byl zadarmo.
Trik je jednoduchý. Zavřete oči a pomalu jimi pohybujete ze strany na stranu, pak nahoru a dolů a nakonec v kruzích, po i proti směru hodinových ručiček. Pohyby mají být pomalé a rovnoměrné, dokud se nedostaví ospalost. Do světa ho ve velkém poslala lékařka Katelyn Tondo Steele, která tvrdí, že jí zabral ve čtrnácti z patnácti probuzení uprostřed noci. Její video nasbíralo miliony zhlédnutí a komentáře plné nadšených reakcí.
Někteří odborníci nabízejí neurologické vysvětlení. Podle zdravotní sestry v neurologii Kiary DeWitt tyto pomalé oblouky napodobují pohyby očí ve fázi REM a tělo tak může dostávat signál, že má „zvolnit, ne zrychlit“. Jiní zdůrazňují psychologický efekt. Psychiatr Ishdeep Narang připomíná, že problémem často není samotné probuzení, ale panická myšlenka „ráno budu vyřízený“. Oční cvičení podle něj vytěsní úzkost tím, že mozek zaměstná jednoduchým, nudným úkolem.
Na přesná data ale metoda zatím čeká. Oční lékař Gregg Feinerman přímo říká, že neexistuje vědecký důkaz, že by pomalé pohyby očí mohly samy o sobě navodit spánek. Připouští, že rytmický pohyb může uklidňovat tím, že stáhne pozornost z rušivých myšlenek, ale „je to mozek, kdo odvádí relaxační práci, ne oči“. Spánkový specialista Alex Dimitriu dodává, že jde čistě o anekdotickou techniku, zatímco u dechových cvičení, progresivní relaxace nebo jógy nidry už existují studie.
Redakce HuffPost oslovila několik lidí, kteří dlouhodobě špatně spí, aby trik vyzkoušeli. David Gull, který se v noci budí i více než desetkrát, popisuje, že mu metoda pomohla znovu usnout rychleji. Nedokáže si ani vzpomenout, kdy s pohyby očí přestal, protože se mezi tím prostě znovu propadl do spánku. Jako velkou změnu vnímá, že se sice možná pořád budí, ale znovu usíná výrazně rychleji.
Jiní mluvili o slabším efektu. Podnikatelka a novopečená máma Morissa Schwartz říká, že jí pomalé „převalování“ očí vzhůru navodilo mírné uvolnění, jako signál „pro dnešek hotovo“. Metoda ji neuspala na povel, ale zkrátila fázi, kdy leží a v hlavě přehrává pracovní seznam. Na opačné straně stojí lidé, kterým trik spíš přitížil. Erika Lavin, která roky bere léky i melatonin a občas jí spánek naruší panická ataka, popisuje, že se při cvičení cítila ještě víc vzhůru. Pohyby očí pro ni posilovaly pocit neklidu, i když je zkoušela v klidnější noci.
Negativní zkušenost má i Denise Murray, která si průběh dvoutýdenního testu měřila chytrými hodinkami. Zaznamenala, že jí u cvičení stoupala tepová frekvence. Vnímala tlak v očích, slyšela vlastní srdce a její mysl se přepnula ze spánkového režimu do analytického: místo usínání začala přemýšlet o pracovních tabulkách a poradách. Po deseti nocích jí trvalo usnout skoro dvakrát déle než obvykle a experiment vzdala.
Autor článku na HuffPost nakonec zkoušku podstoupil také. První noc mu byla metoda nepříjemná, pohyby očí působily nepřirozeně a oči bolely. Přesto usnul asi za patnáct minut místo obvyklé hodiny. Druhá noc dopadla podobně a krátce měl pocit, že našel jednoduchou a levnou spásu. V dalších dnech ale efekt mizel, většinu nocí skončil opět vzhůru a frustrovaný. Po dvou týdnech mu prý trik pomohl asi třikrát a v těch lepších nocích mu zkrátil bdění zhruba o půl hodiny.
Odborníci proto doporučují nemít vysoká očekávání. Pokud se někdo rozhodne techniku vyzkoušet, má dohlédnout na to, aby byly pohyby pomalé, jemné a nevyvolávaly bolest. Lidé s očními potížemi by se měli nejdřív poradit s lékařem. Klinická psycholožka Sari Chait upozorňuje, že pokud metoda po pár minutách nezabírá, je lepší přestat a zkusit něco jiného nebo na chvíli vylézt z postele. Dlouhé válení se vzhůru v ložnici totiž učí mozek spojovat postel s bdělostí, ne se spánkem.
Je důležité myslet i na základní princip: kdo dlouhodobě bojuje s únavou, nespavostí nebo noční úzkostí, měl by situaci řešit s odborníkem. Virální triky z internetu mohou někdy krátkodobě ulevit, ale pro řadu lidí zůstávají jen drobnou berličkou.
