Nizozemský premiér Mark Rutte se dnes oficiálně omluvil za roli své země v obchodu s otroky a otroctví, které označil za zločin proti lidskosti. Rutte přednesl svůj dvacetiminutový omluvný projev v Národním archivu navzdory návrhu části veřejnosti, aby oficiální omluvu přednesl až příští rok 1. července u příležitosti 160 let od zákazu otroctví v zemi, píše agentura AP.
„Z lidí se stalo zboží. Lidská důstojnost byla pošlapána strašným způsobem. Omlouvám se za to,“ řekl Rutte nejprve v nizozemštině. Omluvu poté zopakoval také anglicky a v jazycích Surinamu a karibské části království, uvedl server stanice nizozemské veřejnoprávní stanice NOS.
In my speech about the role of the Netherlands in the history of slavery I apologised on behalf of the government for the past actions of the Dutch State.
— Mark Rutte (@MinPres) December 19, 2022
Read the full speech here: https://t.co/mcjkHzCMWr pic.twitter.com/OMtfiP2ulA
„Nizozemský stát a jeho představitelé po staletí umožňovali a podněcovali otroctví a profitovali z něj,“ citovala z projevu agentura Reuters. „Je pravda, že nikdo, kdo dnes žije, nenese osobní vinu za otroctví… (nicméně) nizozemský stát nese odpovědnost za nesmírné utrpení, které bylo způsobeno těm, kteří byli zotročeni, a jejich potomkům,“ dodal Rutte.
Způsob omluvy kritizoval Roy Kaikusi Groenberg z nizozemské afro-surinamské Nadace cti a obnovy. Haag podle něj vyslovil svou omluvu, ale způsob přednesu působí jako „neokoloniální chrlení“. Omluva ani její načasování totiž nebyla konzultována s představiteli bývalých nizozemských kolonií, což připustil jako nešetrné i sám Rutte, píše Reuters.
Nizozemsko hrálo důležitou roli v celosvětovém obchodě s otroky od 17. století až do zrušení otroctví v 2. polovině 19. století. S blížícím se výročím zrušení otroctví v příštím roce se například ze Surinamu ozývá stále silnější volání po odškodnění potomků zotročených lidí. Haag rok 2023 považuje za 160. výročí zrušení otroctví, to ale v praxi mnohde trvalo ještě deset let, a aktivisté tak hovoří o 150. výročí.
Nizozemská východoindická společnost provozovala lodě, s jejichž pomocí bylo podle odhadů za staletí odvezeno do otroctví na 600.000 lidí. Zotročení lidé byli násilím nuceni k práci v drsných a nelidských podmínkách na plantážích v zámořských nizozemských koloniích v Karibiku a Jižní Americe.
