Radikálové z Tálibánu, kteří dobyli Afghánistán, představují největší nebezpečí pro osamělé ženy. Těm hrozí z rukou miltantních islamistů smrt, píše The Guardian.
V Afghánistánu existuje rčení, které ilustruje pohled tamní společnosti na rozvody: „Žena odchází z otcova domu v bílých svatebních šatech a vrací se do něj jen v bílém rubáši.“ V hluboce konzervativní, patriarchální společnosti jsou ženy, které se odmítnou podřídit konvencím a rozvedou se, často zavržené jejich vlastními příbuznými a doslova prokleté celou společností.
Ale i přes toto sociální stigma jsou v Afghánistánu dnes i rozvedené ženy. The Guardian přináší příběh dvou takových. Obě se narodily jako uprchlice v Iránu a do Afghánistánu se vrátily, když se tam začaly poměry uvolňovat.
Dnes třicetiletá Roqia se vrátila do rodné země v roce 2009. „Když mi bylo dvacet, rodiče mě provdali za muže, kterého jsem moc dobře neznala. Manželství nefungovalo a za několik let jsme se rozvedli,“ řekla.
Rozvedené jsou nečisté
Pak ale zjistila, že se nerozvedla jen s manželem, ale i se svojí rodinou. „Zapudili mě, neměla jsem kam jít. S pětiletým synem jsem se chtěla vrátit ke svému otci, ten byl ale na smrtelné posteli. Neměla jsem kolem sebe žádné muže, můj bratr zemřel několik let předtím,“ řekla.
„Moje matka a další příbuzné, které byly proti tomu, abych se rozvedla, se mnou nechtěly mít nic společného. Řekly mi, že jsem neuposlechla jejich rady, takže v jejich domě už pro mě není místo.“ Roqia našla útočiště v azylovém domě pro ženy, syna si ale vzala rodina rozvedeného manžela, jak to v podobných případech v Afghánistánu bývá.
Ženy v Afghánistánu ve frontě na pšenici darovanou vládou během karantény v období pandemie. Foto: Reuters
Tahira z města Herát má podobný příběh. Její rodina jí provdala v devatenácti, s manželem se za necelé dva roky rozvedla. Její rodina s ní od té chvíle nechtěla mít nic společného. Nesměla s nimi jíst u stolu, nedotkli by se jídla, které připravila, jako rozvedená byla pro ně nečistá.
Jednoho dne si Tahira sbalila šaty a odjela z rodinného domu taxíkem do Kábulu. Domů se už nikdy nevrátila a v Kábulu se jí doteď žilo dobře. Jenže nyní se, stejně jako Roqia, obává budoucnosti. „Tálibán nám nedovolí žít, jak jsme žily. Nebudeme moci ani vyjít samotné na ulici bez mužského doprovodu,“ bojí se Roqia. Hrůzné zkazky, které přicházejí z různých částí země, jim dávají za pravdu.
„Jestli pro nás přijdou, zabijeme se“
Nejvíc se bojí toho, že Tálibán nutí mladé ženy a vdovy provdat se za jeho bojovníky. „Jestli si pro nás přijdou, zabijeme se. To bude naše jediná možnost,“ říká Tahira.
V Afgánistánu neexistují statistiky, co se rozvodovosti týče, ale předpokládá se, že ve velkých městech budou žít zhruba tisíce rozvedených žen. Jejich osud je nyní v rukách náboženských fanatiků, kteří se nezastaví před ničím.
