Objev nejstarší známé fosilie pulce vrhá nové světlo na vývoj životního cyklu žab a jeho pozoruhodnou stabilitu. Tato fosilie stará více než 160 milionů let naznačuje, že základní charakteristiky a životní styl pulců zůstaly po miliony let téměř nezměněny.
Vědci objevili nejstarší fosilii pulce v argentinské Patagonii, konkrétně v lokalitě La Matilde. Tento nález, datovaný do období střední jury, tedy do doby před přibližně 161 až 168 miliony let, překonává dosavadní rekord asi o 20 milionů let, uvádí deník Guardian. Zkamenělina obsahuje otisky lebky, páteře, a dokonce i zbytky oka a nervové soustavy, což z ní činí výjimečně zachovalý exemplář.
Scientists discover oldest ever giant tadpole fossil in Argentina https://t.co/picdAymCdU
— Guardian news (@guardiannews) October 30, 2024
Tento dávný pulec patřil k druhu Notobatrachus degiustoi, ranému předkovi moderních žab, a dosahoval úctyhodné velikosti 16 centimetrů. Podle studie publikované v časopise Nature vykazuje exemplář podobné znaky jako dnešní pulci, například části žaberní struktury sloužící k filtrování částic potravy z vody. Mariana Chuliver, jedna z autorek studie, poznamenala, že se jedná „nejen o nejstaršího známého pulce, ale také o nejzachovalejšího“.
Tento objev potvrzuje, že dvoufázový životní cyklus žab – od vodního pulce po metamorfovaného dospělce – existuje již nejméně 161 milionů let. Pulci druhu Notobatrachus degiustoi se dařilo i v dočasném vodním prostředí, což podporuje teorii, že se rané žáby přizpůsobily životu v efemérních vodních plochách.
Paleontolog Ben Kligman ze Smithsonian National Museum of Natural History, který se na studii nepodílel, poznamenal, že toto zjištění pomáhá zúžit časový rámec, v němž se žába stává žabou.
Tento výzkum nabízí nejen nový pohled na evoluci žab, ale také zdůrazňuje jejich evoluční odolnost. Strategie, která žábám umožnila přežít několik masových vymírání, se zdá být účinná a zároveň trvalá, což podtrhuje jejich klíčovou roli v ekosystémech po stovky milionů let.
