Historie národní knihovny Francie sahá až do 14. století. Stala se jednou z největších a nejznámějších sbírek tištěných materiálů na světě. Je také domovem dvou zázraků francouzské renesanční kartografie.
Původ Bibliothèque nationale de France lze vysledovat až do roku 1368, kdy ji založil Karel V. Přestože byla několikrát stěhována a části sbírky byly rozptýleny, zůstala největší knihovnou na světě až do konce 19. století, kdy ji jiné sbírky překonaly.
Salle ovale (oválná místnost) Národní francouzské knihovny, budova Richelieu. Foto: Paris 16 / CC-BY-SA-3.0 (via Wikimedia Commons)
Právo povinného výtisku
První francouzská královská knihovna, Bibliothèque du Roi („Králova knihovna“), pochází z doby vlády Karla V. (1364–80), který do Louvru instaloval 1200 rukopisů. V roce 1544 přestěhoval František I. knihovnu do Fontainebleau. Od roku 1537 disponuje právem povinného výtisku – dostává kopii každé francouzské publikace. Je tak nejvýznamnější knihovní institucí ve Francii a jednou z nejvýznamnějších na světě.
V letech 1567 až 1593 byla přestěhována do Paříže a první skutečný katalog jejích fondů byl sestaven v roce 1622. Knihovna se poprvé otevřela veřejnosti v roce 1692.
Knihovna byla v roce 1795 přejmenována na Bibliothèque Nationale a těžila z revolučních konfiskací církevních a farních sbírek knih a později z Napoleonových akvizic. Sbírky, které se v době vypuknutí revoluce odhadovaly na asi 300 000 svazků, se do roku 1818 více než zdvojnásobily. V průběhu 19. století uspořádal správce Léopold-Victor Delisle rozsáhlou a cennou sbírku rukopisů knihovny. V roce 1926 vstoupila Bibliothèque Nationale do konsorcia pařížských knihoven, které koncem 20. století zahrnovalo Knihovnu Arsenalu a knihovny Opery a Národní hudební konzervatoře.
Kontroverzní skleněné mrakodrapy
Koncem 20. století již starý komplex budov v rue de Richelieu nedokázal pojmout pokračující rozšiřování sbírek. Nová knihovna na břehu Seiny navržená Dominique Perraultem byla dokončena v roce 1995 a otevřena v následujícím roce. Nyní je tato kontroverzní stavba ústřední budovou Francouzské národní knihovny. Nazývá se Site François-Mitterrand a skládá se ze čtyř 22patrových skleněných mrakodrapů s půdorysem ve tvaru písmene L seskupených kolem otevřeného náměstí.
Ústřední budova Francouzské národní knihovny. Foto: noci Paris 16 / CC-BY-2.0 (via Wikimedia Commons)
V moderní době byla knihovna přestavěna, rozšířena a renovována, takže je stále jednou z největších knihoven na světě s více než čtrnácti miliony výtisků. Nyní se nachází v pěti samostatných objektech. Najdete tu knihy o umění, právu, ekonomii, jazycích a literatuře, vědě a technice, humanitních vědách či filozofii. Knihovna také obsahuje četné sbírky ze starověku, včetně více než 5 000 řeckých rukopisů. Má rozsáhlou sbírku starožitných mincí, včetně řeckých, římských a francouzských.
Lidé knihovnu navštěvují nejen kvůli čtení knih, ale i pro trochu historické turistiky. Mezi nejoblíbenější vystavené atrakce patří glóby Ludvíka XIV. Ty se nacházeli ve Versailles až do Francouzské revoluce, po které se nějakou dobu stěhovali z místa na místo, než se nakonec trvale usadili v Bibliothèque nationale.
