Způsob těžby dřeva má zásadní vliv na množství uhlíku uloženého v lesní půdě. Dvacetiletý výzkum v kanadské Britské Kolumbii ukázal, že zachování vrstvy organického materiálu na povrchu půdy výrazně omezuje ztráty uhlíku. Pokud je tato vrstva odstraněna, může návrat půdy do původního stavu trvat desítky let.
Lesní půda představuje jednu z největších zásobáren uhlíku na souši. Podle vědeckých odhadů obsahuje přibližně 40 % uhlíku uloženého v půdě suchozemských ekosystémů. Při těžbě dřeva však může o část těchto zásob přijít. Výzkumníci proto zkoumali, jak různé způsoby těžby ovlivňují množství uhlíku v půdě a jak rychle se její zásoby obnovují.
V rámci dlouhodobého výzkumu sledovali vědci 12 lesních lokalit v Britské Kolumbii, které se nacházely v různých klimatických podmínkách. Na jednotlivých plochách porovnávali odlišné způsoby těžby, míru zhutnění půdy a odstraňování organického materiálu. Vzorky odebírali před těžbou a následně po pěti, deseti a dvaceti letech.
Organická vrstva chrání zásoby uhlíku
Výsledky ukázaly, že pokud při těžbě zůstala zachována povrchová organická vrstva půdy, množství uloženého uhlíku se výrazně nezměnilo. Po dvaceti letech obsahovala tato vrstva pouze o 5 % méně uhlíku než před těžbou. V hlubší minerální půdě naopak jeho zásoby vzrostly o 14 %.
Důležitou roli hrálo také to, zda na místě zůstaly větve, vrcholky stromů a další zbytky po těžbě. Pokud lesníci odvezli pouze kmeny a ostatní dřevní hmotu ponechali v lese, obsahovala povrchová organická vrstva přibližně o 15 % více uhlíku než na plochách, odkud byly odstraněny celé stromy včetně větví.
Výrazně odlišná situace nastala při úplném odstranění povrchové organické vrstvy společně se zbytky po těžbě. Během pěti let se celkové zásoby uhlíku v půdě snížily o 52 %. Ani po dvaceti letech se půda plně nezotavila a obsahovala přibližně o třetinu méně uhlíku než před těžbou.
Obnova půdy může trvat desítky let
Rychlost obnovy se mezi jednotlivými lokalitami lišila. Vědci odhadli, že návrat celkových zásob půdního uhlíku na původní úroveň může trvat 22 až 86 let. V chladnějších severních oblastech probíhala obnova zpravidla rychleji, zatímco některé sušší lokality nevykazovaly ani po dvaceti letech známky zotavování.
Výzkumníci sledovali také vliv zhutnění půdy, ke kterému může docházet při pohybu těžké techniky. Přestože půda zůstala i po dvaceti letech hustší než před zásahem, samotné zhutnění nemělo v podmínkách experimentu prokazatelný vliv na množství uloženého uhlíku. Mnohem důležitější bylo zachování organické vrstvy a omezení jejího narušování.
Výsledky výzkumu potvrzují, že šetrné postupy při těžbě dřeva mohou výrazně omezit ztráty uhlíku uloženého v lesní půdě. Důležité je především zachování povrchové organické vrstvy a ponechání části dřevních zbytků na místě. Taková opatření pomáhají chránit půdní zásoby uhlíku a snižují riziko dlouhodobého poškození půdy.
