John Franklin vyplul 19. května 1845 z Anglie s loděmi HMS Erebus a HMS Terror a celkem 134 muži k Severozápadnímu průjezdu. Cílem bylo jím jako první proplout a zmapovat jeho dosud neznámou část. Posádka se však nikdy nevrátila. Dodnes máme jen vraky lodí, artefakty, zprávy o kanibalismu a ostatky. Napsal o tom web Smithsonian. Británie vraky předala Kanadě, připomněl list The Guardian.
Severozápadní průjezd je námořní cesta skrze kanadské arktické souostroví, která měla propojit Atlantský a Tichý oceán. Britové o ni stáli hlavně proto, že mohla představovat kratší námořní trasu do Asie než cesta kolem Afriky a Jižní Ameriky.
Franklinova expedice měla za úkol průjezdem proplout a podrobně ho zmapovat. Jeho muži byli skvěle vycvičení a vybavení. Přesto expedice skončila katastrofou, která je do dnešních dní zahalena tajemstvím. Co se expedici skutečně stalo? První pohroma postihla posádky lodí první zimu strávenou na Beechey Island, kde tři muži zemřeli.
V létě roku 1846 pokračovaly lodě na jih. 12. září je však u Ostrova krále Viléma sevřel led. Od té chvíle není přesně jasné, co se dělo dál. 28. května nechali členové expedice v kamenné mohyle vzkaz: „vše v pořádku“. Když se k dokumentu o necelý rok později vrátili, dopsali kolem původního vzkazu mnohem temnější sdělení.
Franklin mrtvý, jdeme pěšky
11. června 1847 zemřel Franklin. Do dubna následujícího roku zahynulo dalších třiadvacet mužů a zbývajících 105 členů posádky opustilo lodě a pokračovalo pěšky. Expedice před vplutím do ledové pasti čítala 129 mužů, pět z nich totiž putovalo z Grónska domů. Zbývající členové expedice vyrazili k řece Back. Tady ale písemné důkazy končí.
Další informace pocházejí od Inuitů. V roce 1854 vyprávěli skotskému lékaři a průzkumníkovi Johnu Raeovi a desítkách bělochů, které viděli táhnout k jihu. Inuité mu navíc popsali nalezená mrtvá těla, která nesla stopy po kanibalismu. Britové tehdy byli z takových tvrzení pobouření a odmítali je. Kanibalismus později potvrdila archeologie.
Na kostech se našly stopy po řezech a dlouhé kosti byly rozlámány, jako by se někdo snažil dostat k morku. Podle odborníků šlo o kanibalismus v krajní nouzi. Inuité navíc zásadně přispěli k nalezení obou vraků, které Británie předala Kanadě. Nález vraků však nevyřešil zásadní otázku: co přesně způsobilo smrt všech členů posádek?
Vědci tvrdili, že za tím mohla stát otrava olovem, což pozdější výzkumy zpochybnily. Dále mohly sehrát roli faktory jako hladovění a podvýživa, kurděje, infekce nebo podchlazení. Posádky strávily dvě tvrdé zimy v extrémně nepřívětivém prostředí. Samotný plán přejít stovky kilometrů přes zamrzlou tundru byl velmi riskantní.
