Jiří Lábus si již od dětství užíval pozornost okolí. Ve škole bavil spolužáky i dospělé smyšlenými historkami. Už v pěti letech se rozhodl stát hercem. Svět loutek a měnění hlasů ho fascinoval, což mu vydrželo celý život.
Na základní škole byl Lábus třídním klaunem, který si užíval každou zmínku o svém jméně. „Paní učitelka mi jednou řekla: Lábusi, ty jsi ubožák, a já byl nadšený,“ přiznává. Jeho talent na imitace a improvizaci byl viditelný už tehdy. Ve volném čase rád četl pohádky a měnil u nich hlasy všech postav.
Rodinné vzpomínky
Herec často vzpomíná na rodiče, kteří byli velmi seriózní. Přesto v rodině nechyběl humor. Lábusův dědeček, který pracoval jako přednosta stanice, prý vyhlásil vlastní republiku a musel se schovávat před četníky. Vztah k humoru tak herec nejspíš zdědil. Jak uvádí Aha!, rodiče jej podporovali v jeho zálibách, i když někdy trpěli jeho žárlivostí na mladšího bratra.
Lábus zůstal celý život svobodný. Přiznává, že je egocentrik a sólo život mu vyhovuje. „Možná to párkrát vypadalo, že se ožením, ale vždycky jsem zdrhnul,“ přiznal herec. Jak informuje Aha!, některé jeho vztahy ukončila i drobná nedorozumění v rodině.
Rumburak jako osudová role
Do povědomí diváků se Lábus zapsal zejména díky roli Rumburaka v pohádce Arabela. Tu začal natáčet ve 28 letech. „Chtěl lásku a nebyla mu dopřána. Tak se malinko mstil, no a co. Podle mě to byla kladná postava,“ popsal svou roli Aha!. Dodnes ho lidé po celém světě poznávají a žádají o podpisy.
Pohled do budoucna s nadhledem
Jiří Lábus, který stále patří mezi nejvýraznější české herce, slaví své 75. narozeniny s humorem. Podle iDnes.cz si i svou poslední cestu představuje jako komediální scénu. „Pochovají mě v kostýmu Jů a bude hrát znělka z Možná přijde i kouzelník,“ plánuje herec.
