Komisař Soška: EXPO je kombinace maratonu a sprintu

Kancelář generálního komisaře české účasti na Všeobecné světové výstavě v japonské Ósace v roce 2025 vybrala vítězné návrhy z architektonické soutěže na podobu českého pavilonu. Z nich by měl vzejít národní dům, který bude reprezentovat republiku na globální přehlídce lidského umu. "Právě jsme zaklekli do startovního bloku,“ konstatuje šéf českého týmu Ondřej Soška.

Nakolik je pro vás důležitá skutečnost, že jste ukončili výběr návrhů na stavbu, která bude „středobodem všeho“?

Já přirovnávám EXPO k olympijským hrám, takže kdybychom to měli říci sportovní terminologií, tak jsme právě zaklekli do startovního boxu. Vydali jsme se na ostrou část příprav, protože během následujících 766 dní (stav k 8. březnu 2023, kdy byl rozhovor pořízen, pozn. red.) potřebujeme dokončit projektovou dokumentaci, získat stavební povolení, které je v Japonsku dvoukolové, vysoutěžit realizátora pavilonu, postavit stavbu na druhém konci světa a připravit ji pro návštěvu několika milionů návštěvníků. Vypadá to jako sci-fi, ale věřím, že to zvládneme a dotáhneme do konce. Je to taková kombinace maratonu a sprintu: běžíme dlouhý závod, ale ve sprinterském tempu.

Do kanceláře a následně před porotu doputovalo 38 návrhů, čekali jste takový zájem?

Ani v nejdivočejších myšlenkách nás nenapadlo, že se jich soutěže zúčastní tolik. Byla totiž koncipována jako architektonicko-designérská, protože bylo potřeba, aby na projektu pracovali nejen architekti, ale i další kreativci a umělci, kteří by předložili komplexní návrh. Taková soutěž je hodně netradiční a velmi náročná jak časově, tak finančně. Říkali jsme si, že budeme spokojeni, když se přihlásí 10 – 15 návrhů. Těch 38 byl absolutní šok, protože za každým z nich je spousta dřiny a odvedené práce. Několik desítek a stovek hodin a poměrně velká finanční investice. Já si toho nesmírně vážím a jsem vděčný každému, kdo se zúčastnil a vzal to vážně. Uděláme maximum pro to, abychom tyto koncepty dále odprezentovali a ukázali, že český talent a kreativita jsou něco, co má ve světě stále jméno.

Byla součástí hodnocení i finanční odměna pro úspěšné předkladatele?

Ano, podle pravidel České komory architektů byly tři oceněné návrhy a speciální cena finančně honorovány. Vítěz obdržel odměnu ve výši 500 tisíc korun, druhý 400 a třetí 200 tisíc. Sto tisíc šlo na speciální cenu poroty. Zbytek, tedy 34 týmů, ale nic nedostane a musí si finanční stránku věci takříkajíc odepsat. Přesto doufám, že získali další zkušenosti, které zúročí.

Může se stát, že národní pavilon nebude nakonec postaven podle návrhu, který zvítězil?

Podle podmínek, v souladu s platnou českou legislativou, má soutěž dvě části. Ta první, která je za námi, bylo architektonické soupeření o návrh. Tam jsme vybrali tři projekty, a s jejich autory začneme jednat o detailech smlouvy. Celá tato část byla koncipována jako anonymní, s čímž byla spojena rizika, že může vyhrát tým, který nebude disponovat kapacitou nebo schopností projekt dokončit. To se naštěstí nestalo. Pravda je taková, že budeme jednat se všemi třemi. Nejprve s vítězi, pak s druhými a třetími v pořadí. Pokud bychom se z jakéhokoli důvodu nedohodli na znění smlouvy s vítězem, budeme situaci řešit s druhým a případně třetím nejlepším týmem.

Více než 760 dní do zahájení výstavy vypadá jako docela dlouhá doba. Je tomu tak doopravdy?

Na první pohled vypadají tyto více než dva roky jako spousta času. Jenže během nich musíme dokončit celou řadu záležitostí, o nichž jsem mluvil v úvodu. Z tohoto pohledu toho času zase tolik není. Jan Kasl, předseda České komory architektů, je přesto optimista a připomíná, že máme štěstí, když stavíme v Japonsku, a ne v Česku. S naší legislativou bychom během oněch dvou let možná ani nezískali stavební povolení. Věřím, že to zvládneme a budeme schopni reprezentovat republiku v Japonsku tím nejlepším možným způsobem.