Zatímco vědci a psychologové se dohadují o tom, co přesně lze považovat za závislost nebo poruchu, důsledky nadměrného sledování televize a obrazovky většina z nás vnímá.
Včetně odborníků, lékařů, rodičů a učitelů. Takže i když se závislost na televizi ještě nedostala na seznam, stále existuje spousta důvodů, proč pracovat na zdravějším vztahu se svými obrazovkami.
Příznaky závislosti na televizi
Když byla závislost na televizi v 70. letech poprvé studována, byla popsána jako paralela pěti ze sedmi kritérií DSM používaných pro diagnostiku látkové závislosti. Lidé, kteří byli „závislí“ na televizi, měli tyto příznaky:
– trávili jejím sledováním velké množství času
– sledovali televizi déle nebo častěji, než zamýšleli
– opakovaně neúspěšně usilovali o omezení sledování televize
– vzdali se důležitých společenských, rodinných nebo pracovních aktivit, aby mohli sledovat televizi
– hlásili „abstinenční“ symptomy subjektivního nepohodlí, když byli zbaveni TV.
Studie provedené se samostatně identifikovanými „závislými na televizi“ ukázaly, že ti, kteří se považují za závislé na televizi, jsou obecně nešťastnější, úzkostnější a uzavřenější než ostatní. Tito lidé používají sledování televize, aby se odvrátili od negativních nálad, starostí, strachů a nudy. Je u nich také o něco pravděpodobnější, že budou osamělí a nepřátelští, straní se druhých nebo mají potíže s udržováním sociálních kontaktů s ostatními. Není ale jasné, zda mezi těmito osobnostními charakteristikami a závislostí existuje příčinná souvislost.
V poslední době výzkum ukazuje, že v naší kultuře narůstá populární trend směrem k záchvatovitému sledování televize. To může zhoršovat závislost. Charakteristiky, které byly spojeny s vlastní identifikovanou závislostí na televizi, jsou například náchylnost k nudě a využití TV k vyplnění času. Televize (ať už streamování na zařízení nebo sledování na tradiční televizi) se používá spíše jako způsob, jak se stimulaci vyhnout než ji vyhledávat. Kromě toho lidé, kteří se stanou závislými na televizi, mívají špatnou pozornost a sebekontrolu. Často se cítí provinile za plýtvání časem a jsou náchylní k denním snům zahrnujícím strach ze selhání.
Výzkumné zpoždění
Jedním z důvodů, proč závislost na televizi nebo obrazovce není považována za skutečnou závislost, je nedostatek výzkumu. Také skutečnost, že mnoho příznaků nadměrného užívání bylo normalizováno. Většina z nás se do určité míry podílí na některých z těchto chování, od víkendového sledování našeho oblíbeného pořadu několik hodin v kuse až po hodiny strávené na Facebooku, YouTube nebo herních konzolích. Všude, kam se podíváme, lidé zírají na obrazovky a pokud ne, drží je v rukou, kapsách nebo taškách.
Přestože data z výzkumu ještě zcela nezachytila naše rychle se měnící prostředí médií a obrazovek, brzy se to stane. V současné době se pracuje na mnoha studiích, které by měly objasnit, jaký dopad má celý tento čas u obrazovky. A zda by obsedantní chování kolem sledování televize, sociálních sítí, hraní her a/nebo jakékoli jiné elektronicky založené činnosti mělo být klasifikováno jako skutečné závislosti. Bez ohledu na to existuje široká shoda, že chronické sledování televize a nadměrné používání obrazovky je problém.
