Jak se například můžeme zamilovat a zůstat odpoutaní? Lze to, ale jde o běh na delší trať. Je ideální procvičovat odpoutanost každý den, po malých krůčcích.
Kde najdeme motivaci začít podnikat, napsat román, vystudovat právnickou fakultu nebo pracovat na pohotovosti v městské nemocnici, pokud nám nezáleží na výsledku toho, co děláme? Jaký je vztah mezi touhou a odpoutaností? Jaký je rozdíl mezi skutečnou odpoutaností a lhostejností, která přichází s vyhořením?
A co sociální aktivismus? Je možné například bojovat za spravedlnost, aniž byste se nechali pohltit hněvem nebo pocitem nespravedlnosti? A pak je tu vztah mezi odpoutaností a dokonalostí. Je téměř nemožné vyniknout v čemkoli – včetně duchovní praxe – pokud nejsme připraveni se do toho vrhnout na 100 procent. Můžeme to udělat, a přesto být odpoutáni?
Pak jsou tu opravdu zamotané problémy, situace, které se zdají být doslova definovány připoutaností. Třeba vztah k našim dětem nebo k našemu vlastnímu tělu. Jak pracujeme s připoutáními, tak viscerálními, že opustit je nám může připadat jako opustit život samotný?
V těžkých dobách čelíme tvrdé pravdě o praxi odpoutání. Obvykle je to v dobách ztrát, protože od ztráty je těžší se odpoutat než od úspěchu. Odpoutanost je jen zřídka něco, čeho dosáhneme jednou provždy. Je to okamžik za okamžikem, každodenní proces přijímání reality tak, jak se prezentuje. Snažíme se co nejlépe sladit naše činy s tím, co si myslíme, že je správné, a vzdáváme se výsledku.
Ale život to dříve nebo později od nás všech vyžaduje. Protože pokud je tento svět školou, která nás má naučit milovat, je také školou, jak se vypořádat se ztrátou.
Cvičte odpoutání jako nabídku
Ať už to děláme denně, nebo jako způsob, jak se vypořádat s velkým hrbolem na naší cestě, nácvik odpoutanosti je snazší, pokud ho provádíme s mírným přístupem. Zkuste cvičit obětování. Připojte se k vnitřní Přítomnosti (védantské texty to nazývají Bytí/Uvědomění/Blaženost), a pak nabídněte cokoli, co děláte, co máte v úmyslu, nebo cokoli, od čeho se snažíte osvobodit. To je osvědčená metoda uvedená v Bhagavadgítě: Nabídněte plody své práce Bohu.
Každá duchovní tradice zahrnuje nějakou formu obětování (a nějakou formu Boha). Ale pro praktikování odpoutání jsou dva nejúčinnější způsoby, jak nabídnout, zasvětit své činy a obrátit své obavy, touhy, pochybnosti a překážky jedinému Vědomí.
Nabízení našich činů nám pomáhá cvičit, abychom nedělali věci pro nějaký konkrétní zisk nebo osobní účel, ale prostě jako akt chvály nebo vděčnosti nebo jako způsob spojení našeho vědomí s vyšším vědomím. Nabízení svých tužeb, strachů a pochybností uvolňuje kontrolu, kterou nad námi mají. Připomíná nám, abychom důvěřovali Přítomnosti – zdroji našich tužeb i jejich naplnění.
Jak na to
Nejprve si vzpomeňte na největší a nejlaskavější úroveň reality, na kterou se můžete napojit – ať už je to lidstvo, konkrétní učitel nebo božská forma, pocit jednoty nebo prostě velký kolektiv přírodního světa: lidé, zvířata, rostliny, Země a vzduch, hvězdy a planety či samotný vesmír. Nebo si jednoduše uvědomte své vlastní bytí, Přítomnost či energii, která je pro váš život nejdůležitější.
Jakmile to uděláte, vzpomeňte si na akci, kterou se chystáte udělat, nebo na výsledek, kterého chcete dosáhnout. Mentálně to obětujte Přítomnosti. Můžete říci něco jako: „Nabízím to zdroji všeho a žádám, aby to bylo provedeno nejlepším možným způsobem.“ Pokud je vaším problémem silná vazba nebo něco, co vás znepokojuje ohledně vás samotných, vašeho života nebo někoho jiného, vzpomeňte si na to a nabídněte to. Můžete říci: „Kéž je v této situaci rovnováha a harmonie“ nebo „Ať věci fungují ku prospěchu všech“ nebo „Ať věci fungují podle nejvyššího dobra“.
Pokud vám hluboce záleží na tom, co nabízíte – na své touze po konkrétním vztahu nebo přání po blahu sebe nebo někoho, koho milujete – můžete si všimnout, že se toho zdráháte vzdát. Pokud je to tak, nabídněte to znovu. Nabízejte to, dokud nepocítíte uvolnění své identifikace se svou nadějí, strachem, touhou, hněvem nebo pocitem nespravedlnosti.
Jakmile uděláte nabídku, prodlévejte v pocitovém prostoru, který jste si v sobě vytvořili. Vyživující síla Přítomnosti je jediná síla, která skutečně rozpouští strachy a připoutanosti. Čím více poznáváme tuto obrovskou, vlídnou energii, tím více si uvědomujeme, že je zdrojem naší síly a lásky. A to je, když se naše odpoutanost stává něčím větším – ne odpoutáním od touhy nebo strachu, ale vědomím, že to, čím jsme, je tak velké, že dokáže pojmout všechny naše menší pocity, a přitom být zcela svobodné.
