V historii bylo běžné, že spolu kmeny bojovali. V některých zemích vítěz usekával hlavy svých obětí jako trofej, či pro rituální účely. Objevte podstatu a motivy nechvalně známých a děsivých lovců lebek na Borneu.
Motivy pro lov lebek
Lovci hlav na Borneu byli aktivní přibližně před jedním stoletím. Různé kmeny, včetně Sarawak’s Iban a Sabah’s Murut a Kadazan-Dusun naháněly strach raným britským kolonialistům. Celkem po právu. Viktoriánská Británie zemi přezdívala „barbarské Borneo“, což odpovídalo povaze domorodých kmenů. Někteří válečníci běžně ukořistili hlavy svých poražených nepřátel a jako trofeje si ji donesli zpět do své vesnice. Na důkaz vítězství.
Lovci lebek byli na Borneu aktivní zhruba před 100 lety. Foto: Fæ / CC-BY-4.0 (via Wikimedia Commons)
Příslušníci jiných kmenů museli získat lebku, aby dostali povolení ke sňatku. Bez ohledu na motiv, tato praxe „lovení lebek“ fascinovala a budila strach všech návštěvníků po dlouhé generace. Nyní můžete na Borneu navštívit tradiční dlouhé domy, v nichž i dnes vidíte lebky zavěšené pod stropem. Jsou to trofeje předků současných obyvatel.
Kmen Iban
Ibanové v Sarawaku tvoří přibližně 30 % populace státu. V 21. století mnozí přijali křesťanství, ale jejich minulost má temnější příběh. V kultuře Ibanů byl lov hlav během obrany a rozšiřování jejich území běžnou praxí. Uříznout hlavu a přinést ji zpět do vesnice bylo znakem mužnosti a velmi vyhledávaným rysem, pokud jde o manželství a prestiž v komunitě.
Ibanové věřili, že useknutí hlavy jim dalo do držení ducha oběti, což učinilo sběratele mocnějším. Zákaz zavedený britským Sirem Jamesem Brookem v roce 1800 tuto praxi potlačil. Ale starověká tradice byla obnovena během japonské okupace ve druhé světové válce a neúspěšného indonéského pokusu o invazi do Sarawaku v 60. letech 20. století. Dnes má stále určitý počet postarších ibanských mužů na hřbetu rukou klikaté rýhy. To ukazuje, že dříve někoho zabili a usekli mu hlavu.
Lebky zavěšené pod stropem dlouhého domu. Foto: Cccefalon / CC-BY-SA-3.0 (via Wikimedia Commons)
Kmeny Murut
Kmeny Murut byly na celém Borneu obávané pro své praktiky lovu hlav. Zatímco Ibanové usekávali hlavy kvůli „trofejím“, murutská společnost a kultura byly mnohem brutálnější a bezohlednější. V rámci komunity se mladému muži, kterému se nepodařilo získat alespoň dvě hlavy, dostalo jen malého respektu. Před svatbou museli muži získat alespoň jednu lebku.
Skupiny mladých mužů kmene Murut podnikaly pravidelné nájezdy na lov hlav, aby zavraždili a usekli hlavu každému, na koho narazili. Nikdo nebyl ušetřen, ani ženy a děti. Účelem bylo prosté získání hlavy pro rituál přechodu do mužství.
Kmen Kadazan-Dusun
Lovci hlav Kadazan-Dusun na Borneu sledovali duchovnější přístup. Hlavy byly sbírány od útočících nepřátel a přinášeny jako důkaz vítězství. Oběti Kadazan-Dusun byli téměř vždy válečníci.
Členové tohoto kmene byli duchovní a věřili, že tělo má několik duchů, kteří odcházejí na horu Kinabalu bezprostředně po smrti. Mladý válečník Kadazan-Dusun musel ovšem oddělit hlavu nepřítele, dokud byl ještě naživu, aby si zachoval jeho ducha. Po smrti oběti byla hlava bezcenná.
