Ne vždy si však na nich pochutnáte, jelikož hlavně ve větších obchodních řetězcích se prodávají často v ne dost dobré kvalitě. Uzeniny ze supermarketu však nemusíte vůbec jíst. Dopřát si můžete i domácí výrobky.
Lepší po všech stránkách, ovšem také dražší
Domácí uzeniny lze koupit třeba v malých řeznictvích, ovšem za velmi vysokou cenu. Ta může být klidně i třikrát vyšší, než je cena za klasické klobásky ze supermarketu. Vzhledem k tomu, že dnes každý šetří, kde se jen dá, ne všichni si mohou dovolit takto utrácet.
To ovšem neznamená, že byste se museli kvalitních uzenin vzdát. Když se vám za ně nechce platit v obchodě, můžete je vyrábět třeba u sebe doma. Možná se vám to zdá jako šílený nápad, ale domácí uzení je v současnosti takřka stejně populární jako grilování.
Nejde o nic extra složitého, nicméně budete potřebovat naučit se alespoň základy a investovat nějakou tu tisícovku do vhodného přístroje. Bez adekvátních znalostí a dobré udírny si můžete nechat zajít chuť.
Pevná udírna
Tradiční udírna rozhodně není žádné tintítko. Obvykle je vysoká alespoň dva metry, spíše více, a široká je také dost. Díky tomu zabírá poměrně dost místa, což samozřejmě není dobrá zpráva pro majitele menších zahrádek.
Pokud máte okolo domu použitelných jen pár metrů čtverečních, určitě byste se měli na stavbu standardní pevné udírny vykašlat. Máte-li však na zahradě místa habaděj, můžete se klidně pustit do budování. Nejlevněji vás taková udírna vyjde, když si ji postavíte svépomocí. Nejde o žádný mrakodrap. S párem dobrých pomocníků byste během víkendu mohli postavit alespoň základní korpus, ne-li rovnou všechno.
Můžete na to jít ale i jinak a objednat si prostě profesionální udírnu. Ta vás přijde zhruba na deset tisíc. Konečná cena dost závisí na velikosti a složitosti dané konstrukce.
Mobilní varianta
Stejně jako grily, tak i udírny se dnes již dělají také mobilní. Jsou sice o něco větší, avšak jejich přesun nebývá o moc složitější než v případě zahradních grilů, a to ani když se vydáte udit někam mimo svůj domov. V takovém případě však budete potřebovat buďto přístroj rozebrat a na místě zase složit, nebo přistavit dodávku či auto s tažným vozíkem.
Mobilní verze jsou docela skladné, takže když disponujete dostatečně velkou garáží, můžete mít udírnu třeba tam. Využít lze obvykle i zahradní domek, případně nevyužívaný altán.
Tento druh udíren se obvykle vyrábí z nerezu, ale můžete narazit i na dřevěné variace, ovšem s kovovými prvky. Jejich nevýhodou oproti statickým udírnám je menší úložný prostor, do kterého se vejde mnohem méně potravin.
Nechcete-li však udit ve velkém, rozměry úložiště by pro vás neměly být zase tak zásadní. Daleko podstatnější je ovládání, které by mělo být maximálně intuitivní.
Digitální udírny
Takovéto ovládání nabízejí hlavně digitální udírny, které místy připomínají moderní mikrovlnné trouby. Vyrábí se běžně jak v pevné, tak i v mobilní variantě.
Na rozdíl od tradičních forem udíren jsou digitální verze vhodné i pro naprosté laiky, jelikož nabízejí celou řadu automatických programů. Stačí si jen nastudovat manuál a vše by mělo probíhat hladce. Velkou přidanou hodnotou je zde i teplotu měřící jehla, která se zapichuje do masa.
Některé novější digitální udírny jsou schopny díky tomu regulovat teplotu uzení, což hodně usnadňuje práci. Jednoduše řečeno, prostě jen všechno připravíte, nastavíte vše potřebné a přístroj se už o vše ostatní sám postará. Jakmile bude maso hotové, prostě se vypne, případně stáhne teplotu natolik, aby se maso už nedělalo, ale zároveň úplně nevychladlo.
Takto se to dnes dělá ve Spojených státech a v blízké budoucnosti bude tato praxe běžná i u nás. Digitální udírny se budou prosazovat stejně tak dobře, jako to dělají například elektrické grily.
Čerpejte informace i ze sociálních sítí
Patříte-li mezi začátečníky, ani digitální uzení vás nespasí. Musíte znát alespoň základní pojmy a také byste se měli orientovat v nakládání a obecně přípravě masa. To všechno nevyčtete z manuálu. Daleko lepší je se s někým poradit.
Neznáte-li ve svém okolí nikoho, kdo se zabývá uzením, zkuste čerpat z chytrých knih, případně neuškodí mrknout se po některých užitečných informacích i na internet. Jasně, v digitální době je možné narazit na spoustu dezinformací, nicméně na světě snad není nikdo, kdo by schválně vytvářel falešné informace o takové banalitě.
Velmi obstojnou studnicí vědění jsou i sociální sítě. Některé jsou sice nepoužitelné, ale kupříkladu takový Facebook toho nabízí pro začátečníky poměrně dost. Stačí si dát vyhledat skupiny, které se touto problematikou zabývají a přihlásit se do nich.
Sociální sítě mají výhodu hlavně v tom, že můžete čerpat informace přímo od lidí, nejen z napsaného textu. Snadno si tak lze vytvořit i internetové přátele, s nimiž je pak výhodné komunikovat své první krůčky v oblasti uzení.
Nemusíte kvůli tomu ani neustále odbíhat ze zahrady k počítači. Komunikovat je v současné době možné i prostřednictvím chytrého mobilního telefonu, respektive tabletu. Kdo bude chtít, ten si v nejhorším případě může vzít ven třeba laptop.
Vhodné potraviny
Ugrilovat se dá prakticky cokoliv, a to samé se dá říci i o uzení. Standardně se tak zpracovává třeba zelenina, ovšem i houby. Udírna tedy není nástroj, jenž je určen pouze pro masožravce, ale využívat ho mohou i vegetariáni.
Většina lidí však stále patří mezi všežravce a do jejich jídelníčku se běžně řadí i maso. Základem je používat opravdu kvalitní masa, žádné levné podřadné produkty, které už na první pohled vypadají podivně.
Mějte na paměti, že ani sebelepší udírna nedokáže z nekvalitního masa udělat dobrotu. Rozhodně dbejte na to, aby maso nezavánělo ani nemělo jinou barvu, než je standard. Určitě je lepší zaplatit si více za něco chutnějšího než pak zbytečně litovat.
Co se druhů mas týče, tak tam je volba pouze na vás. Pro uzení se hodí jak kuřata, tak i ryby, vepřové, srnčí nebo třeba skopové. Jen mějte na paměti, že každý druh masa se dělá za jiných teplotních podmínek, respektive jinak dlouho.
Nakládání je nezbytné
Naložit maso do nějaké dobré směsi je vždy prospěšné pro jeho chuť. V případě uzení to platí dvojnásob. Zde jde o jeden z nejdůležitějších aspektů, které zásadním způsobem ovlivňují konečný výsledek.
Základem je vždycky sůl. Bez ní nemůže maso do udírny. Nejenže by nebylo po chuťové stránce nic moc, ale zároveň by se hůře prohřívalo, jelikož by postrádalo potřebnou zkřehlost. Nestačí však maso jen trochu posolit, je potřeba sůl do něj pořádně vmasírovat. Ovšem tak, aby se nenarušila svalová vlákna.
Když budete mít po ruce mořskou sůl, dobře pro vás, ale vůbec se neostýchejte využít i klasickou stolní variantu, nic hrozného se nestane.
Společně se solí je možné smíchat i další různá koření, případně lze přidat i bylinky, respektive nadrobno nakrájený česnek. Někteří kuchaři doporučují dát i trochu chilli koření, ovšem s ním pozor. Nejste-li dostatečně otrlí, raději si něco takového odpusťte. Je zbytečné ničit si várku kvůli takové drobnosti.
Dobře prosolené maso je pak vhodné dát do nádoby, co se dá hermeticky uzavřít. Vzduch mu totiž může uškodit. Nádobu pak schovejte někde do chladu, ideálně do chladničky. Během pozdního podzimu či zimy lze použít i špajz, případně sklep.
Druhou možností, jak maso naložit, je vytvořit solný lák. Víceméně jde o stejný postup jako předtím. Promíchejte sůl s kořením, avšak tentokrát ho vsypte do vody a tu dejte na pár minut povařit. Během varu se všechny chutě a vůně krásně uvolní do tekutiny. Až voda bude dostatečně vychlazená, maso do ní vložte, hermeticky uzavřete a dejte někam na chladné místo.
Doba, po kterou je potřeba mít maso naložené, se různí druh od druhu. U drůbeže stačí čekat jeden až dva dny, ovšem v případě červeného masa počítejte spíše s měsícem a více. Jak je vidno, uzení si musíte předem naplánovat. Jednorázově, bez přípravy, se dá udit pouze zelenina.
