Pravidla v partnerském vztahu v podání muže a ženy? Podle nich je žena vlastně trochu otrok. Vědecké poznatky ve vzájemných nárocích ale mluví jasně. Ještěže odborníci doporučují na ně nepřistupovat.
Obecně se má za to, že ženy mají život tak nějak jednodušší. A to vlastně díky mužům. On je totiž ten „živitel rodiny“. „Má se postarat“, vše zajistit, být oporou, ochráncem, opravářem, montérem… Zatímco ona – stačí, když hezky vypadá a občas něco uvaří. Podle zkušeného klinického psychologa Stanislava Kratochvíla, který svůj život zasvětil především párovým terapiím, však takové porovnání vychází zcela opačně.
Zatímco muži mají na ženy řadu různých, poměrně zásadních požadavků, ženy si v podstatě přejí jen jedinou, docela skromnou věc.
Naklizeno s dodatkem
Požadavek muže č. 1 podle Kratochvíla zní – uvařeno, naklizeno. Žena by měla přinášet uspokojení základních potřeb. Tím je myšleno pravidelná strava a vytváření pocitu domova. Měla by se muže ptát, jaké jídlo má rád a které ne a podle toho se zařídit.
Tady často prý žena může narazit na problém, že „maminka vařila líp“. Dalším mantinelem je mužova dílna nebo pracovna. Muž sice očekává, že žena bude vzorně uklízet a starat se o teplo domova. Na jeho nářadí či pracovní spisy ale nesmí sáhnout. Tady pořádek rozhodně zavádět nemá.
Sex, kdykoli se mu zachce
„Dalším typickým očekáváním muže je, že bude mít možnost lehce uspokojit své sexuální touhy. Už nebude muset partnerku zvát na večeře nebo ji zahrnovat pozornostmi. Partnerka stále po ruce, bez dobývání,“ uvádí dál psycholog ve své knize Manželská a párová terapie.
Obdivovat a nezatěžovat starostmi
Dále má typický muž vyžadovat obdiv a chválu. Jak je chytrý, silný, šikovný, schopný, inteligentní, prostě nejlepší. Žena by ho přitom měla chválit, nejen když jsou sami dva, ale i před přáteli a rodinou.
Zároveň by ale neměla zatěžovat muže zbytečnými požadavky. Spravit kapající kohoutek, chodit po nákupech, objednat dřevo do krbu… To vše by měla řešit ona. „V případě, že žena začne muže zatěžovat starostmi, muž se přestává cítit dobře.“
A čím má muž onu péči oplácet ženě? Tady by se mohl zdát v požadavcích značný nepoměr.
Posedět a popovídat, duše, láska a…
Zatímco muži od ženy vyžadují nejrozmanitější fyzické výkony, žena si dle poznatků Kratochvíla vystačí s tím, když ji muž obejme a pošeptá do ouška, jak ji má rád. (Kam se poděla pověstná mužova kreditka, kterou by žena ráda disponovala, nevíme.)
Nejraději prý žena je, když si s partnerem může sednout a poklábosit. On přitom ani nemusí vyvíjet energii na případné rady nebo psychickou podporu. Chce se mu jen vypovídat. Jeho úkolem je pouze: naslouchat, přikyvovat a rozhodně nezlehčovat obsah jejích myšlenek. Dovoleno má také ji pohladit a vyznávat cit.
Trochu tvrdším oříškem pro muže by mohlo být jen ještě jedno očekávání, které má – vcítit se do jejích pocitů a poznat, co žena potřebuje. Požadavky, které pro pány bývají těžko splnitelné. To by šli raději skládat dřevo nebo nosit uhlí. Když pak uděláte srovnání z pohledu muže, zjistíte, že náročnost očekávaných činností muže a ženy se naprosto vyrovnává.
Sekce „nebezpečné“
Při nenaplnění těchto potřeb – jak u mužů, tak u žen, mohou mít pak partneři potřebu kompenzace jinde, uvádí se v knize. Pro všechny případy však Kratochvíl zdůrazňuje, že tyto zajeté stereotypy by se neměly stávat normou. Protože to ohrožuje rovnoprávnost mezi ženou a mužem.
