Praha 21. srpna 2026 (PROTEXT) – Diskuse o podobě stavební legislativy v posledních letech opakovaně otevírá citlivé téma ochrany historických budov a památkově chráněných území. Odborníci z řad architektů, urbanistů, památkářů i akademické sféry upozorňují na potřebu důsledně chránit kulturní dědictví, zatímco zastánci změn ve stavebním právu zdůrazňují nutnost zrychlit a zjednodušit povolovací procesy.
Debata přitom nestojí pouze mezi ochranou a novou výstavbou. Klíčovou otázkou je, jak skloubit zachování historických hodnot s potřebou modernizace měst, rozvoje bydlení a efektivního využívání stávajícího stavebního fondu. Do popředí se proto dostávají řešení, která propojují respekt k minulosti s požadavky současnosti.
Rekonstrukce místo demolice
Architekti i urbanisté se stále častěji shodují, že jednou z cest je zachování a adaptace existujících staveb. Rekonstrukce historických objektů zpravidla znamená nižší environmentální zátěž než demolice a následná nová výstavba. Omezuje množství stavebního odpadu i spotřebu nových materiálů a současně zachovává takzvanou zabudovanou energii, která již byla do budovy v minulosti vložena.
Rekonstrukce zároveň umožňují zachovat charakter měst a jejich architektonickou identitu. Historické budovy tak mohou získat nové využití a zůstat přirozenou součástí městského života i v dalších desetiletích.
Nástavby a dostavby jako součást modernizace
Zvláštní pozornost si v posledních letech získávají nástavby a dostavby historických objektů. Umožňují zvýšit kapacitu budov bez dalšího záboru území a současně reagovat na rostoucí potřebu obytných, kancelářských či veřejných prostor.
„Rozšiřování kapacit historických objektů směrem nahoru či dovnitř je nejlepší obranou proti neřízenému rozpínání měst do volné krajiny. Využíváme tím již existující infrastrukturu a oživujeme městská centra. Úspěch takového projektu však stojí na detailním pochopení měřítka a identity daného místa. Pokud nová hmota respektuje DNA původní stavby, dokáže do historického jádra přivést chybějící funkce, bydlení i novou energii, aniž by město ztratilo svou tvář,” říká Ing. arch. Petr Stanjura, Ph.D..
Dřevo jako materiál pro historické stavby
Jedním z materiálů, který se při rekonstrukcích a rozšiřování historických staveb využívá stále častěji, je dřevo. Díky nízké hmotnosti představuje vhodné řešení zejména pro nástavby starších objektů, jejichž nosné konstrukce mohou mít omezenou rezervu pro dodatečné zatížení.
„Právě nízká hmotnost masivních dřevěných konstrukcí často rozhoduje o tom, zda je nástavba historického objektu vůbec realizovatelná. Dřevo umožňuje navýšit užitnou plochu budovy při výrazně nižším zatížení stávající konstrukce,” zdůrazňuje Stanislav Müller ze společnosti DMC Group.
Příkladem efektivního využití tohoto principu v praxi je rekonstrukce prvorepublikového obchodního domu v Opavě, kde vznikly nové komerční prostory, nebo nástavba hotelu v centru Brna, která umožnila vybudovat dva mezonetové apartmány na úrovni sedmého a osmého podlaží. V obou případech byly využity CLT panely systému NOVATOP. Díky vysokému stupni prefabrikace bylo možné montáž nosných dřevěných konstrukcí zvládnout během několika dní.
Obě realizace zároveň ukazují, že moderní dřevěné konstrukce lze citlivě začlenit do stávající architektury. Návrhy respektují charakter původních staveb a současně reagují na okolní zástavbu. Dřevěné nástavby tak umožňují rozšířit užitnou plochu stávajících objektů a zejména v husté městské zástavbě představují alternativu k nové výstavbě.
Historické budovy jako součást udržitelného rozvoje
Příklady z České republiky i zahraničí ukazují, že ochrana historických staveb a současná architektura nemusí stát v protikladu. Citlivě navržené zásahy mohou naopak propojit zachování architektonického dědictví s novými požadavky na využití budov a současně přinášet ekonomické i environmentální přínosy.
„Citlivá modernizace historických staveb, jako jsou dřevěné nástavby v Opavě či Brně, přináší ekonomické výhody díky efektivnímu využití stávajícího stavebního fondu a omezení nákladů spojených s demolicí a novou výstavbou. Tento přístup umožňuje zachovat historický charakter budov a zároveň vytvářet nové prostory pro komerční či rezidenční využití, čímž se zvyšuje jejich užitná i tržní hodnota,“ upřesňuje Jiří Oslizlo, předseda představenstva společnosti AGROP NOVA.
Jiří Oslizlo zmiňuje i obdobné příklady ze zahraničí. Jedním z nich je nástavba historického domu v belgických Antverpách, kde architekti na objektu z přelomu 19. a 20. století navrhli lehkou dřevěnou nástavbu ve výšce 26 metrů. CLT konstrukce byla včetně osazení oken realizována během pouhých deseti dnů. Podle něj se krátká doba montáže pozitivně promítá nejen do ekonomiky stavby, ale také omezuje hluk, prašnost a dopady stavebních prací na provoz v bezprostředním okolí. Významným příkladem je rovněž rekonstrukce původního objektu Print Building v centru Londýna, která je součástí projektu Timber Square. Projekt aspiruje na nejvyšší úrovně environmentálních certifikací BREEAM Outstanding a NABERS 5* a řadí se mezi nejvýznamnější komerční projekty využívající CLT konstrukce ve Velké Británii.
Potřeba odborné spolupráce
Diskuse o budoucnosti historických budov zároveň ukazuje, že jejich ochrana a rozvoj vyžadují spolupráci celé řady aktérů – od architektů a památkářů přes investory a developery až po veřejnou správu a místní komunity.
Propojení odborných znalostí s moderními technologiemi a stavebními materiály může přispět k tomu, aby historické objekty nezůstaly pouze připomínkou minulosti, ale staly se plnohodnotnou součástí měst.
Citlivá adaptace historických budov tak nabízí cestu, jak chránit architektonické dědictví a současně odpovědně využívat existující stavební fond, snižovat dopady výstavby a vytvářet kvalitní prostředí pro další generace.
Zdroj: LvM
