Zdá se, že se EU pomalu odklání od svých zelených cílů ve prospěch výdajů na obranu a podpory hospodářského růstu. Podíváme-li se však na vodní zdroje, nenabízí se přece jen nějaká naděje?
Léto v Evropě: kontinent sužuje vlna veder, která žene teploty vysoko nad hranici snesitelnou pro většinu lidí, zvířat i vegetace. V některých oblastech panuje sucho a hoří lesní požáry, zatímco jiné bojují se záplavami.
Právě v těchto úmorně horkých dnech představila Evropská komise minulý týden dlouho očekávané změny svých emisních cílů.
Komise navrhla snížit emise skleníkových plynů do roku 2040 o 90 procent ve srovnání s úrovněmi z roku 1990. Šéfka komise Ursula von der Leyenová uvedla, že unie si určila „předvídatelný směr cesty“ a že nadále stojí za svým závazkem dekarbonizovat evropskou ekonomiku do roku 2050.
Pro ochránce životního prostředí je nejspornější ustanovení, podle něhož by od roku 2036 mohla až 3 procenta snížených emisí pocházet z nákupu uhlíkových kreditů v zahraničí. V současnosti se do cílů započítává pouze domácí snižování emisí skleníkových plynů. Komise tvrdí, že její nový přístup je „pragmatičtější a pružnější“.
„Nevolíme mezi ekonomikou a zelenými cíli, volíme obojí. Evropa znovu potvrzuje svůj závazek k férové, ambiciózní a konkurenceschopné zelené transformaci,“ hájila změnu místopředsedkyně komise Teresa Riberaová.
„Schválení cíle snížit emise o 90 procent nám poskytuje jasný maják, podle něhož se budou řídit naše budoucí kroky.
místopředsedkyně Evropské komise Teresa Riberaová
(Rádoby)zelené cíle
Kritici, opírající se o vědecké studie a dokonce i vlastní poradce Evropské komise, varují, že zahrnutí mezinárodních kreditů, například za sázení stromů nebo rozvoje obnovitelných zdrojů, ohrožuje úsilí EU odpoutat se od fosilních paliv.
„Ačkoli jde o krok správným směrem, začleněním mezinárodních offsetů a spoléháním na předpokládané budoucí odstraňování uhlíku vložila komise do samotného jádra návrhu skuliny,“ uvedla ve svém prohlášení evropská kancelář Světového fondu na ochranu přírody (WWF EU).
Dosažení klimatické neutrality není vůbec jednoduché, což dokazují i obtíže Bulharska: snahy dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050 sice postupují, ale zároveň stále zřetelněji vycházejí najevo slabiny země tváří v tvář klimatickým změnám.
Aktualizovaný Národní energetický a klimatický plán (NECP) počítá se snížením emisí skleníkových plynů o 78,2 procenta do roku 2030 a o 92 procent do roku 2040 oproti úrovním z roku 1990, s cílem dosáhnout nulových emisí do roku 2050.
Bulharsko plánuje do roku 2030 zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na 44 procent ve vytápění a chlazení a na téměř 30 procent v dopravě. Komise však upozornila, že bulharský plán postrádá dostatek informací o zachycování uhlíku, bezpečnosti dodávek jaderného paliva či adaptačních opatřeních. Začátkem tohoto měsíce komise vydala kladné hodnocení revidovaného Plánu obnovy a odolnosti Bulharska, který nově obsahuje i kapitolu zaměřenou na plán REPowerEU, jehož cílem je dosažení cíle nezávislosti Evropy na ruských fosilních palivech před rokem 2030, a klade silný důraz na zelenou transformaci.
Čas jsou peníze
Odpůrci těchto cílů tvrdí, že brzdí hospodářský růst. Některé členské státy, například Francie, žádají odklad. Prezident Emmanuel Macron požaduje záruky pro dekarbonizaci průmyslu a podporu jaderné energie, která je ve Francii největším zdrojem elektřiny.
Německá vláda uvítala flexibilitu, kterou EK projevila. Ministr životního prostředí Carsten Schneider zdůraznil, že Evropa zůstává „hnací silou mezinárodní ochrany klimatu“, která by mohla „motivovat Čínu, Indii, Brazílii, Jižní Afriku a další“, aby ji následovaly.
Některé z vlivných německých průmyslových svazů jsou však zdrženlivější – cíl kritizují buď jako „příliš ambiciózní“, nebo varují, že nákup mezinárodních uhlíkových kreditů by mohl otevřít prostor pro nekalé obchody.
Slovinsko vyjadřuje k návrhu změny podmíněnou podporu. Podle tamního ministerstva životního prostředí, klimatu a energetiky by měl existovat podpůrný rámec, který by zahrnoval regulační, finanční i sociální aspekty, aby bylo možno dosáhnout cíle spravedlivým a efektivním způsobem.
Italský ministr životního prostředí Gilberto Pichetto Fratin v Římě prohlásil, že podporuje flexibilní přístup, který zahrnuje i započítávání dekarbonizačních iniciativ realizovaných v třetích zemích.
„Prioritou Itálie je zabránit tomu, aby stanovení nových klimatických cílů znovu vrátilo do hry ideologické postoje, nereálné cíle a lhůty, které nejsou udržitelné pro evropské domácnosti a podniky, jež musí být schopné obstát v mezinárodní konkurenci. To se navíc odráží i na důvěryhodnosti Evropy.“
Slovensko dalo jasně najevo svůj nesouhlas: „Tyto ideologické návrhy jsou důkazem, že bruselská byrokracie ztratila kontakt s realitou. Buď si vůbec neuvědomují ekonomickou hrozbu, které čelí evropský a bohužel i slovenský průmysl, nebo je to vůbec nezajímá,“ prohlásil ministr životního prostředí Tomáš Taraba.
Upozornil, že zástupci automobilového průmyslu označili za hlavní překážky konkurenceschopnosti přísná emisní pravidla, která mimo EU nikdo nedodržuje a která prodražují výrobu, vysoké ceny energií a nedostatek spaloven odpadu.
„Jde o politicky choulostivé téma,“ připustil eurokomisař pro klima Wopke Hoekstra při jednáních s kritickými členskými státy o tom, jak zmírnit cíl tak, aniž by se zásadně změnilo doporučené snížení emisí o 90 procent.
Aby Evropa dosáhla cílů pro roky 2040 a 2050, bude muset průmysl i občané podstoupit výrazné změny, včetně většího rozšíření elektromobilů, postupného opouštění fosilních paliv a zvyšování energetické účinnosti budov.
Cíle musí ještě schválit i zákonodárci EU, k čemuž je zapotřebí podpora největší frakce v parlamentu, středopravé EPP. Odpor přichází jak zleva, tak zprava, ovšem z odlišných důvodů.
Na plenárním zasedání parlamentu v úterý Hoekstra zdůraznil: „Potřebujeme více čistého hospodářského růstu, potřebujeme vyšší konkurenceschopnost, protože upřímně řečeno, nevedeme si tak dobře, jak bychom měli.“ Dodal, že ekonomika EU se musí přizpůsobit, a apeloval na flexibilitu a „zdravý selský rozum“ při uvádění návrhu do praxe.
„Čekají nás obrovské změny.“
eurokomisař pro klima Wopke Hoekstra
Moc vody, málo vody, nebo špinavá
Mezitím se Evropa doslova peče. Kde je dost vody na chladivé osvěžení, tam je alespoň natolik čistá, aby se v ní dalo koupat.
Podle výroční zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) bylo v roce 2024 více než tři čtvrtiny sledovaných koupacích vod v EU, Albánii a Švýcarsku hodnoceno jako „vynikající“. Týká se to pláží, řek a jezer testovaných na fekální znečištění.
Pouze čtyři procenta koupacích vod nesplnila minimální standard EU („dostačující“) a jen 1,5 procenta bylo hodnoceno jako „špatné“. Celková úroveň koupacích vod v Evropě v roce 2024 zůstala stejná jako v předchozím roce.
EEA sleduje více než 22.000 míst ke koupání a testuje výskyt bakterií, jako jsou Escherichia coli (E. coli) a střevní enterokoky, které pocházejí především z odtoku z chovů hospodářských zvířat a odpadních vod z domácností.
„Evropané se mohou s klidem koupat na drtivé většině koupacích lokalit v EU, která splňují evropské standardy kvality,“ uvedla evropská komisařka pro životní prostředí Jessika Roswallová. Na prvním místě se umístil Kypr, zatímco na konci žebříčku skončila Albánie.
Jezera a řeky jsou však vystaveny velké zátěži.
Hladiny německých řek dosahují v současnosti úrovní, jaké jsou obvykle typické pro konec léta, sdělil Matthias Roeser ze Spolkového svazu německé vnitrozemské plavby.
Zásobování vodou v Bulharsku je ohroženo suchem, úbytkem podzemních vod a stárnoucí infrastrukturou. Podle odborníků jsou hlavními problémy bulharské vodárenské soustavy představují výrazné ztráty vody ve velmi zastaralé distribuční síti a pokles hladin podzemních vod.
Italské podnebí se v posledních letech v důsledku globálního oteplování dramaticky změnilo, což přináší extrémní povětrnostní jevy, jako byla přívalová povodeň, která koncem června zasáhla alpské město Bardonecchia. Klimatický fyzik Antonello Pasini z Ústavu pro znečištění ovzduší při Národní radě pro výzkum vysvětlil, že tu společně působí zhoršené vzorce počasí, které ovlivnila klimatická krize, a geografické faktory. „Naše alpská údolí jsou velmi úzká a řeky v nich bývají po většinu roku téměř suché, ale při podobných událostech se náhle naplní.“
Při všech debatách o klimatických cílech a jejich odsouvání by se nemělo zapomínat, že extrémní výkyvy počasí mají také přímé dopady na ekonomiku.
Srbský hydrometeorologický ústav (RHMZ) oznámil, že v zemi přetrvává silné až extrémní sucho. Hladiny vody na celém úseku Dunaje a Sávy se několik dní držely dokonce pod úrovní minimální splavnosti.
„Nedostatek srážek v červnu a vysoké teploty vedly k výraznému snížení vlhkosti půdy, což už nyní ohrožuje kukuřici, sóju, cukrovou řepu a další plodiny pěstované bez zavlažování,“ uvedl RHMZ. Očekává se, že pokračující teplé počasí vlhkost dále sníží. „Vzhledem k tomu, že polní plodiny vstupují do klíčové fáze růstu, může sucho významně snížit výnosy.“
Zdroj: enr spolu s agenturami AFP, ANSA, BTA, dpa, EFE, STA, Tanjug,TASR
