Aparigraha, pátá Jama. Procvičování nepřipoutanosti

Aparigraha nás učí nebýt chamtiví a nepřipoutávat se k hmotným statkům ani pocitům. Jak ji můžeme procvičovat na podložce i mimo ni?

Aparigraha na podložce

Můžeme všichni vejít do naší hodiny jógy s tím, že se těšíme na cvičení, stanovíme si svůj záměr a jsme připraveni pomocí pohybu a dechu vydat se na svou cestu ke klidnější mysli. Často se však něco stane. Ztratíme ze zřetele skutečný důvod, proč jsme přišli a naše praxe už není o spojení se sebou samým a přítomností, ale o tom, být lepší než osoba ta na podložce vedle nás. Nebo příliš tlačíme na sebe samotné. Zní vám to povědomě? Ano, jsme zaměřeni na výsledek.

Čím více cvičíme, tím se samozřejmě stáváme fyzicky silnějšími a pružnějšími, ale trvá to nějaký čas. Zatímco naše těla jsou s touto denní dávkou cvičení ásan více než spokojená, mysl je až příliš často rozptýlena myšlenkami na to, jak bychom mohli být lepší, silnější, nebo jak bychom se mohli rychleji dostat do té efektní rovnováhy paží. Zdá se, že se nikdy nespokojíme s tím, co je v tu chvíli, mysl se stává chamtivou a my chceme víc. A to hned.

Cvičte z lásky ke cvičení

Pokrok v naší praxi je povzbudivý, ale nemusí to být jediná odměna. Naprostá radost z cvičení je největší odměnou sama o sobě, když si uvědomíme, jak osvobozující je nemít konkrétní cíl, kterého musíme dosáhnout. Jednoduše rozpohybujeme své tělo tak, abychom se cítili dobře. Pokud cvičíme z lásky ke cvičení, aniž bychom se nutili nebo tlačili za hranice, tělo se přirozeně rozvine a ty náročnější ásany budou dostupné mnohem dříve.

Aparigraha mimo podložku – hmotné statky

Kolik oblečení máte ve skříni? A kolik z něj nenosíte, nosit nebudete, a přesto tam stále visí? Kolik máme pomůcek, ozdob, knih a bot, které doopravdy nepotřebujeme?

Aparigraha nás může naučit, že ve skutečnosti pravděpodobně nepotřebujeme novou košili, která vypadá přesně jako ta, kterou máme doma ve skříni. Nejspíše opravdu nepotřebujeme kupovat ten nový polštář jen proto, že se hodí k nové tapetě. A už vůbec nepotřebujeme nové auto jen proto, že je lepší než to sousedovo…

Čím více hromadíme hmotné statky, tím více se zatěžujeme nejen fyzickou, ale i energetickou zátěží. A tím více se k nim připoutáváme a obáváme se, že tyto statky ztratíme. Víra, že nový předmět, který si koupíme, nám přinese štěstí, je založena na pocitu nedostatku, který se nám až příliš často dostává do mysli. V tomto smyslu je nedostatek pocit, že „nejsem dost dobrý“ bez oné nové věci.

Pokud si trochu odlehčíme tím, že buď některé věci prodáme, nebo ještě lépe je dáme na charitu, posuneme se k méně zaneřáděnému životu jak v našich domovech, tak v našich myslích.

Až budete příště mít pocit, že si potřebujete koupit něco nového, zamyslete se nad tím, proč to tolik potřebujete. Přinese to trvalé štěstí? Pomůže vám najít mír? Pomůže vám to žít samostatnějším a jednodušším způsobem?