Královna Alžběta II. strávila na trůně 70 let a dožila se 96 let a zdálo se, že její vláda nikdy neskončí a že ona sama je nesmrtelná. Její úmrtí ale připomnělo lidem v Británii i po celém světě, že smrtelnosti a nevyhnutelnému toku času nedokáže vzdorovat nikdo, ani monarcha. To, že se nyní lidé vyrovnávají nejen se smrtí oblíbené královny, ale i se svou vlastní smrtelností, možná vysvětluje, proč mnohé truchlící zavalila velká směsice emocí, napsala agentura AP.
Mnozí Britové se teď obracejí na terapeuty nebo psychology a popisují jim, že smrt královny v nich znovu probudila zármutek nad vlastními blízkými, o které přišli už dříve. „Zármutek a truchlení moc dobře nezvládáme,“ říká Lucy Selmanová, která se jako profesorka věnuje na univerzitě v Bristolu paliativní medicíně.
Britons have a sometimes awkward relationship with death, not always knowing how to speak of loss.
— AP Europe (@AP_Europe) September 15, 2022
British bereavement experts hope the national outpouring of grief for Queen Elizabeth II might help change that. @johnleicester explains: https://t.co/jl6eb85II8
Britští odborníci nyní doufají, že způsob, jakým královna zemřela – doma, s rodinou, na milovaném zámku Balmoral – by mohl vyvolat celonárodní debatu o tom, proč mají lidé k umírání tak rozpačitý vztah. A výsledkem možná bude i to, že budou na nevyhnutelné lépe připravení.
„Pokud máme zemřít způsobem, který bude, jak doufáme, pokojný, pohodlný a uspokojivý, pak musíme udělat to, co udělala královna: uznat, že se to jednoho dne stane, a udělat si plán, který stanoví, co chceme a co nechceme,“ říká Kathryn Mannixová, autorka knihy o „dobrém“ umírání s názvem With the End in Mind: How to Live and Die Well (Mít na zřeteli konec: Jak dobře žít a umírat).
Mannixová během 30 let, které strávila jako lékařka s paliativní specializací, viděla umírat tisíce lidí. A říká, že poslední dva roky jí bylo jasné, že královna umírá taky. Rozeznala prý známé vzorce chování – královna zpomalila svou dříve frenetickou veřejnou činnost a začala se na smrt připravovat. Oznámila třeba, že si přeje, aby manželka tehdejšího prince Charlese měla po jeho nástupu na trůn titul královna manželka a zapracovala na tom, aby se její vnuk William s rodinou přestěhoval z Londýna do nemovitosti poblíž hradu Windsor.
Ještě začátkem minulého týdne královna jmenovala novou premiérku Liz Trussovou. A pak, když byla povinnost splněná, o dva dny později zemřela. To podle Mannixové připomíná mnoho úmrtí, kterých byla sama svědkem, kdy dotyčný ještě čeká na zprávu, že se v rodině narodilo dítě nebo že někdo z blízkých udělal důležitou zkoušku, a pak, uklidněný, rychle zemře.
To, že se teď v Británii prakticky všude mluví o smutku a truchlení, podle odborníků může mnoho lidí přivést k přemýšlení o jejich vlastní smrtelnosti a strachu ze smrti. Pro mladé lidi to dokonce může být první příležitost, kdy si s plnou vážností konečnost života uvědomí.
„Na konec života takhle nikdy nemyslíme, dokud nás k tomu nedonutí okolnosti,“ říká psycholožka Bianca Neumannová z britské charitativní organizace Sue Ryder.
Podle Selmanové se ještě Britové budou muset naučit lépe zacházet s truchlením a zármutkem, smrt královny ale může společnost jako celek přimět k zamyšlení a změně postoje ke smrti. „Musíme začít vést debatu o tom, co je to dobrá smrt. A co je potřeba udělat, abychom se pokusili zajistit, že naše vlastní smrt bude vypadat tak, jak chceme,“ říká.
