Ukrajinská armáda statečně brání svou zemi už třetím rokem a dalo by se říci, že ruský prezident Vladimir Putin si na ní vylámal zuby. Jenomže, tak jako každá válka, i ta na Ukrajině si vybírá svou daň na lidech, zejména na vojácích. Jsou vyčerpaní, demotivovaní a naštvaní na své velitele. Dlouho neviděli své rodiny a dost možná už je kvůli nedostatečné rotaci neuvidí. A tak raději dezertují.
Dezerce. Tohle slovo se v médiích poslední dobou ve spojitosti s ukrajinskou armádou objevuje možná až příliš často. Mnozí lidé považují dezerci za zbabělost. Vojáci však nejsou bezduchými postavičkami na politické šachovnici. Jsou to hlavně lidé, manželé a otcové. Dezerce je aktem zoufalství a beznaděje zlomených, vystrašených nebo frustrovaných lidských bytostí, které umírají pro nic za nic, místo aby žily plnohodnotné životy.
‘Everybody is tired. The mood has changed’: the Ukrainian army’s desertion crisis https://t.co/rFCDeEJWKM
— Iuliia Mendel (@IuliiaMendel) January 31, 2025
Tohle zoufalství na frontě zdokumentoval list The Guardian, který se tématu dezerce a stavu ukrajinské armády věnoval podrobně. Zdůraznil kontrast mezi rokem 2022, kdy se muži vrhali do boje s vizí hrdinné porážky nepřítele, a rokem 2025. Ti samí vojáci jsou dnes vyčerpaní a demotivovaní.
Z obchodu rovnou na bojiště
Během prvních hodin invaze šli bojovat a zvítězit. Do dnešních dnů jsou mnozí z nich stále v zákopech. Nemají dost spolubojovníků, munice ani vyhlídky na to, že se brzy shledají se svými rodinami. Mnozí mobilizovaní muži byli navíc úřady doslova uloveni na ulici a neměli příležitost se s nimi rozloučit. Mnoho zkušených profesionálních vojáků a veteránů padlo – i to se podepsalo na kvalitě a motivovanosti ukrajinské armády. Jsou v ní hlavně muži, kteří šli do obchodu a ocitli se na bojišti.
Stovky tisíc ukrajinských vojáků už nemají motivaci bojovat s ruskou přesilou. Výsledek? Výrazně roste množství dezertérů. Mezi nimi je i voják jménem Viktor (nejedná se o pravé jméno), který byl na začátku války odhodlaný klidně i položit život za vlast. Přihlásil se k obraně Kyjeva, který byl obléhán ruskými speciálními silami a výsadkáři. Když k hlavnímu městu Ukrajiny mířily tanky a obrněné transportéry, Viktor neváhal.
O rok později sloužil na frontě u města Avdijivka na východě Ukrajiny, považovaného za jednu z největších ukrajinských pevností v Doněcké oblasti. „Když jsem dorazil, byl jsem velmi motivovaný,“ řekl Viktor. To ještě nevěděl, že ho čekají jedny z nejtvrdších a nejdelších bojů v průběhu konfliktu.
Obránci působili Rusům obrovské ztráty a média psala o jejich odhodlání, díky němuž brzdili postup mnohem početnějších sil. Rusové však začali město „opotřebovávat“ masivní dělostřeleckou palbou, zatímco se ho snažili obklíčit. Viktor si tady uvědomil jednu věc. Nebyl to žádný hrdina, jehož si bude národ pamatovat.
„Uvědomil jsem si, že pro ně nejsem nikdo, jenom číslo,“ přiznal a dodal, že byl naštvaný na velitele. Nedokázal pochopit, jakým způsobem vedou s ruským nepřítelem boje. Podle něj začali vojákům dávat zcela nerealistické rozkazy k udržení města. Dokonce i ústup z Avdijivky byl špatně naplánován a probíhal chaoticky, což vedlo k tomu, že Rusové zajali stovky ukrajinských vojáků.
Viktor už neměl motivaci dál bojovat a trpěl zdravotními problémy. Svou jednotku opustil a dezertoval stejně jako další tisíce ukrajinských vojáků. Mezi nimi byl i voják Oleksij (opět se nejedná o pravé jméno). Účastnil se dvou ukrajinských ofenzív na frontě u města Mykolajiv a v Chersonské oblasti.
Jednu z bitev označil za velice chaotickou. Ukrajinci se ocitli pod těžkou minometnou palbou, všude létaly kulky a neměli ani dělostřeleckou podporu. Oleksij se pak pohádal s velitelem, neúspěšně požádal o přeložení a utrpěl v boji zranění. „Dosáhl jsem bodu varu,“ přiznal. „Tak jsem se rozhodl jít tam, kde mě nikdo nenajde.“
„Uvidíme, co se stane. Možná mě chytí a pošlou do první linie,“ uvedl a dodal, že pokud by se stala ukrajinská armáda reformovanou silou v rámci Severoatlantické aliance (NATO) s lepšími veliteli a generály, klidně by zase do ruky vzal zbraň. „Čím déle bude válka trvat, tím více bude přibývat lidí jako já,“ vysvětlil.
Úřady na tom nesou vinu
Případů dezercí skutečně přibývá. Ukrajinské úřady pochopitelně skutečný počet tají, avšak přiznávají, že je číslo vysoké. Na vině nejsou jen neshody s veliteli nebo zamrzlá podoba zákopového konfliktu. Ukrajina čelí nedostatku vojáků a mnoho těch již nasazených tak bojuje na frontě měsíce bez pauzy, v některých případech dokonce i rok.
„Jedná se o velký problém, ale je to přirozené,“ vyjádřila své pochopení dezerce ukrajinská ombudsmanka pro členy ozbrojených složek Olha Rešetylova. „Lidé jsou po třech letech války vyčerpaní a chtějí vidět své rodiny. Jejich děti vyrůstají bez nich. Vztahy se často rozpadají,“ dodala a přiznala, že dezerce je pro ukrajinskou armádu opravdu velký problém a výzva. I ona potvrdila, že počet případů roste.
Mezi další důvody patří větší počet mobilizovaných vojáků, často odchycených na ulici nebo v nočním klubu. Jsou na frontě nedobrovolně a nemohli se ani rozloučit s rodinami a blízkými. Nemají takovou motivaci bojovat a umírat. Chtějí zase vidět své blízké, a tak z bojiště raději uprchnou. Dezercí bude přibývat úměrně s přírůstky mladých, nezkušených mužů.
Ukrajinské úřady si za to navíc mohou tak trochu samy. Podle Viktora totiž v mnohých případech zběhlé vojáky nehledají, což jedince, kteří útěk z jednotky zvažují či plánují, motivuje. On sám se v roce 2023 ke své jednotce vrátil. Ta mu však sdělila, že ho nikdo ani nezačal hledat. Dříve zkušený snajpr, který má na svém kontě mnoho úspěšných zásahů, dnes provozuje na západě dílnu a opravuje vojenská vozidla.
(Ne)přítel jménem alkohol
Případy dezerce se také stále častěji dostávají do ukrajinských médií, což ještě dokresluje obrázek beznaděje. Mezinárodní ostudou se vyznamenala 55. mechanizovaná brigáda, od níž uprchlo několik desítek mužů při výcviku ve Francii. Než se uskupení zapojilo do tvrdých bojů o Pokrovsk, zběhlo dalších 1 700 mužů. Velitel brigády Dmytro Rjumšyn dezerci nenahlásil, za což mu hrozí až desetileté vězení.
Stres a trauma vojáků i nedbalost armády při náboru také mohou za epidemii alkoholismu v ukrajinské armádě, upozornila televize CNN Prima News s odkazem na server Ukrajinská pravda. V roce 2023 bylo v souvislosti s alkoholem nebo drogami řešeno téměř třikrát více případů než v roce 2022. Ukrajinští vojáci říkají svým opilým vojákům „avataři“ nebo „šmoulové“.
Alkohol na frontě je zakázán, není však problém se k němu dostat tajně a mnohé vojáky od toho neodrazují ani přísné tresty od vysokých pokut po pobyt ve vězení nebo na samotce.
Vojáci závislí na alkoholu nebo drogách mohou během bojů ohrozit své spolubojovníky. Často jsou nepoužitelní. Přesto je velitelé v některých případech trestají umístěním do bojové pěchoty nebo je nutí provádět nebezpečné úkoly. V prvních řadách se pak ocitají opilí muži nebo vojáci s abstinenčními příznaky.
