Francouzský jaderný arzenál je pilířem francouzské suverenity, národní hrdosti a symbol nezávislosti země na Spojených státech. Prosazování samostatnosti se Paříži vyplatilo, protože americká politika je dnes nejistá a ukázala, jak moc potřebuje Evropa být samostatnou a silnou. Kontinent krčí svou hlavu pod americkým jaderných deštníkem a pokud ho Washington nad našimi hlavami složí, nabízí nám úkryt před ruskou hrozbou právě Francie.
Americký prezident Donald Trump vyvolal v Evropě od 20. ledna několik šoků. Zatím to nevypadá, že se úplně otočí k Evropě zády, z jeho vyjádření a kroků je ovšem patrná snaha přimět starý kontinent, aby vynakládal více na svou obranu a bezpečnost. Spojené státy zkrátka již nechtějí platit tolik za bezpečnost jiných a chtějí řešit své vlastní problémy – Čínu a Írán.
As faith in the US wavers, can France’s nuclear umbrella deter Russia?
— FRANCE 24 English (@France24_en) March 6, 2025
➡️ https://t.co/eFDUVJLmaE pic.twitter.com/F9AwS9Keq3
Washington zatím nestáhne americký jaderný deštník nad Evropou, nenaznačují to Trumpova vyjádření ani politika. Ta zatím může pouze vést k reorganizaci amerických jednotek na evropském území podle toho, kdo kolik dává na obranu. Přesto panují určité obavy z možného stažení amerického jaderného arzenálu v budoucnu.
Úkryt nám nabízí Francie pod tím svým, značně menším. Ten nemůže nahradit ten americký, ani zdaleka ne. Může ale jeho rozšíření způsobit, aby si ruský diktátor Vladimir Putin nechal zajít na Evropu chuť? A může se přidat i arzenál Velké Británie? Nejprve se musíme podívat na to, jakým způsobem obě země počítají s použitím tohoto odstrašujícího prostředku. To popisuje televize France 24.
Nezávislá Francie
Francouzský jaderný arzenál má hluboké kořeny v nedůvěře země v Ameriku, jež sahá až k Suezské krizi v roce 1956. USA tehdy odmítly podpořit Francii a Británii v znovuzískání Suezského průplavu. Šlo o ponižující neúspěch upadající evropské koloniální mocnosti, jež další desítky let prosazovala snížení závislosti na USA nejen své země, ale i celé Evropy. Což je aktuální právě dnes.
Francie v rámci snahy o nezávislost budovala vlastní jaderný potenciál ve spolupráci s izraelskými vědci. Testování francouzského arzenálu probíhalo nejprve na Sahaře a pak v Polynésii. Když proti špatným bezpečnostním podmínkám při jaderných testech protestovala organizace Greenpeace, vyhodili agenti francouzské tajné služby loď aktivistů do vzduchu a zabili jednoho člověka. Tak moc bere Francie svou nezávislost vážně.
Francouzský prezident Emmanuel Macron nabídl Evropě jadernou spolupráci od zvýšení nejistoty na kontinentu od Trumpovy inaugurace několikrát, přičemž nový budoucí německý kancléř Friedrich Merz si o ni otevřeně řekl. A nejen o francouzský jaderný deštník – i o ten britský.
Francouzský a britský jaderný arzenál je mnohonásobně skromnější než ten americký a ruský. Zatímco Francie disponuje 290 jadernými hlavicemi (moře/vzduch), Velká Británie jich má 225 (pouze voda). Spojené státy disponují 5 244 jadernými zbraněmi (vzduch/země/voda) a Rusko jich vlastní 5 889 (vzduch/země/voda). Američané mají připraveno k okamžitému použití 1 770 jaderných hlavic, Rusové 1 674.
USA a Rusko mají nad Francií a Británii drtivou jadernou převahu. S druhou zmíněnou zemí navíc nelze v rozšíření jaderné spolupráce počítat, s použitím jaderného arzenálu počítá jen v rámci Severoatlantické aliance (NATO). S Francií však může počítat celá Evropa.
Jak píšeme výše, ruský potenciál hromadného ničení je mnohem větší. Francie však nikdy nechtěla v tomto ohledu dohnat USA nebo Rusko. Jejím cílem vždy bylo odstrašit hrozbou tím, že dávala najevo, že dokáže způsobit obrovské, zničující škody. Jak řekl prezident Charles de Gaulle, „musíme dosáhnout schopnosti zabít 80 milionů lidí“.
Příslib zničujících škod
Francouzský jaderný arzenál je oproti tomu ruskému opravdu „mravenčí“, může ale způsobit ohromující škody. To potvrzuje i Emmanuelle Maitre, vedoucí výzkumná pracovnice francouzské Nadace pro strategický výzkum. „Ačkoli má Francie omezený arzenál, považuje se za dostatečný k tomu, aby způsobil nepřijatelné škody svému protivníkovi,“ vysvětlila. „Byl navržen tak, aby byl schopen za jakýchkoli okolností vrátit úder,“ dodala.
Francie má oproti Velké Británii výhodu v tom, že může udeřit ze vzduchu letouny Rafale. Ty by tak mohly být rozmístěny třeba právě v Německu.
Její slova potvrzují i další experti. „Pouhá možnost zničení nervových center, jako je Moskva a Petrohrad – a na to by francouzský arzenál stačil – má dostatečný odstrašující potenciál a musí s ním počítat i případný ruský protivník,“ sdělil serveru Novinky vojenský analytik z Univerzity obrany Richard Stojar.
Připomněl, že dnešní jaderné zbraně jsou mnohem ničivější než třeba ta svržená na Hirošimu. Jediná taková francouzská raketa by dokázala podle něj srovnat se zemí centrum obou měst a způsobit neakceptovatelné škody. Tak co pak více střel? Francouzské jaderné zbraně jsou navíc podle něj na vysoké úrovni. „Na rozdíl od britského arzenálu, který je závislý na Američanech, je francouzský jaderný program autonomní, a pokud by se našel někdo, kdo by nesl náklady, tak potenciál tady je,“ dodal.
Stojar si ale myslí, že svět je mnohem dál jadernému konfliktu, než byl během studené války, přestože Rusko rádo řinčí jaderným arzenálem. Ukrajinský konflikt tak hlubokou krizi podle něj nezpůsobí.
Strategie nejednoznačnosti
Zapomínat nesmíme ani na strategii jaderného odstrašování spočívající v nejednoznačnosti – protivník nezná přesné okolnosti, které by vedly k černému scénáři, a to z důvodu, aby nemohl vypočítat přesná rizika. Francie ráda připomíná světu své schopnosti, co se týče jaderného arzenálu. Zachovává si však prvek nejednoznačnosti. Putin tedy neví, kde má červené čáry, uvedla Maitre. Dalo by se dokonce říci, že Francie si na této strategii zakládá.
Není ani jasné, kolik z celkového počtu francouzských jaderných zbraní jsou slabší taktické a sinější strategické, což také pomáhá nejistotu na straně protivníka zvyšovat. Kromě toho, že může Francie jaderně udeřit na rozkaz hlavy státu okamžitě ze vzduchu, pomáhá nejistotu přiživovat i skutečnost, že ve vodách Atlantiku neustále hlídkuje jedna francouzská ponorka třídy Triomphant.
Je schopná okamžitě odpálit 16 střel, přičemž každá z nich unese až šest nukleárních hlavic asi desetkrát silnějších, než byla ta svržená na Hirošimu. Její přesná poloha je utajována, což má vzbudit nejistotu u nepřítele a znemožnit mu ji zlikvidovat. I kdyby se mu to povedlo, Francie má tři další takové ponorky.
Rusko si války ještě rozmyslí
Francie má tedy schopnost okamžitě udeřit na srdce Ruska, a přesto, že nemá tak drtivou jadernou sílu, pořád je dostatečná k tomu, aby vyvolávala v Rusku hrůzu. Pokud by navíc Rusko napadlo člena NATO, aliance by byla vtažena do rozsáhlého konfliktu, včetně druhé jaderné mocnosti – již zmíněné Velké Británie. V takovém případě by navíc došlo podle expertů k útokům na americké jaderné síly umístěné v Evropě, třeba v Německu. To by bylo považováno za útok na USA. Dál si lze důsledky jen domýšlet.
Stojar uvedl, že Francie může jaderný arzenál rozšiřovat. Jediný problém však je, že se jedná o zdlouhavý a extrémně nákladný proces. Vyžadoval by významné logistické a provozní změny, varují experti. Jenom zvýšení počtu jaderných hlavic o stovku dalších by zabralo zemi zhruba deset let. Přesto musí Rusko počítat s tím, že Francie disponuje arzenálem, který by jej mohl v případě agrese tvrdě ztrestat.
France 24 píše, že Francie by mohla Rusku pohrozit třeba v případě hrozby útoku na Pobaltí.
