Většina ruských občanů, zejména mladých lidí, se netají tím, že jít bojovat na frontu není zrovna součástí jejich životních plánů. Mnoho z nich přitom ruskou agresi podporuje. A Moskva nemá problém s nedostatkem rekrutů. Jak je to možné? Odpověď se skrývá v sociální propasti Ruska.
Velká část Rusů podporuje válku „na dálku“ a agresivní menšina chce jít bojovat. Verbíři se přitom zaměřují hlavně na etnické menšiny. Buď lákají chudé obyvatele na peníze, nebo je prostě seberou a odvlečou do války. Je snazší najít muže v chudých regionech než v Moskvě, kam úřady verbíře tak často neposílají.
Both sides are locked in a slow, costly struggle in the Donbas, with Russia inching forward in small assault groups while Ukraine races to delay the advance. https://t.co/43SDJPWccL
— The Moscow Times (@MoscowTimes) August 31, 2025
Ruská armáda tlačí na obránce na východě Ukrajiny. Situace je vážná už delší dobu, nyní se stává kritickou. Největší tlak okupantů byl zaznamenán začátkem měsíce u města Dobropillja na severu Doněcké oblasti. Vpřed se valili ve dvou hrotech. Jejich postup média označovala za nejrychlejší za poslední měsíce.
Cílem zde operujících jednotek není pouštět se přímo do otevřených ozbrojených střetů s Ukrajinci, ale zatlačit je co nejdál je to možné – a doufat, že některé malé jednotky proniknou přes roztáhlou obrannou linii.
Mezitím se administrativa Donalda Trumpa snaží dosáhnout příměří, zatím však bez výsledků.
Někteří analytici se domnívali, že Kreml letos nenajde dostatek branců, aby pokryl ohromující ztráty. Tvrdili, že do konce letošního roku bude muset volit mezi nepopulární mobilizací, nebo příměřím.
Obrovské ztráty
Podle posledních statistik zemřelo na Ukrajině nejméně 115 000 vojáků. Každý měsíc jich padne dalších zhruba 5 000. Některé odhady však hovoří o zhruba dvojnásobku obětí. Podle amerického Centra pro mezinárodní strategická studia (CSIS) dosáhl asi 250 000.
Pokud se podíváme na odhad nevratných ztrát (mrtví a zranění, kteří se již nevracejí na frontu), v červnu toto číslo dosáhlo 32 000, jak uvedl vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil Oleksandr Syrskyj. Nevratné ztráty za tři a půl roku války se odhadují na 500 000 až jeden milion vojáků. Podle samotného Kremlu činí tyto ztráty asi 700 000.
Oficiální statistiky ukazují, že ruská armáda posílila v prvních pěti měsících roku 2025 o 190 000 dobrovolných a smluvních vojáků. Pokud jsou tato čísla správná, měsíční příliv nových rekrutů převyšuje ztráty přibližně o 10 000. Mohou být nadsazená, přesto je zřejmé, že ruské síly v první linii přinejmenším neřídnou. Pravděpodobně dokonce rostou.
Nezájem bojovat
Zajímavostí je, že ruská státní agentura pro veřejné mínění VTsIOM nedávno provedla průzkum týkající se chuti bránit vlast. Výsledky rozhodně neodpovídají představám ruského prezidenta Vladimira Putina.
Celkem 99 procent respondentů mladších 25 let souhlasilo s myšlenkou, že mezi hrdiny Ruska patří ti, co denně „pracují pro dobro společnosti“. S tím, že lze bránit zemi i beze zbraní, souhlasili i příslušníci starších generací.
Další část průzkumu se týkala patriotismu ruské veřejnosti. Pracovníci agentury se zajímali, zda by lidé byli ochotni sloužit v případě přírodní katastrofy nebo války. Bránit zemi se zbraní v ruce by šlo jen 23 procent respondentů. Z pěti možností se právě tato umístila na čtvrtém místě. Oblíbenější bylo dobrovolnictví, práce v jiných sektorech a šíření vlasteneckých poselství. Tedy možnosti nenarušující běžný život.
Jedinou méně populární variantou než jít bojovat byla finanční podpora. Respondenti totiž zřejmě velmi dobře vědí, že v případě krize by jim úřady zabavily peníze bez ptaní.
Nejmenší zájem o to jít bojovat zaznamenal průzkum mezi mladými lidmi. Mezi osobami mladšími 33 let tuto možnost zvolilo jen 17 až 20 procent respondentů.
Nejvíce dychtiví chopit se zbraně byli lidé ve věku 50 až 60 let. Ale vzhledem k tomu, že „ano“ uvedlo sotva 33 procent respondentů, ani v tomto případě se nedá hovořit o nějakém bojovém duchu.
Dostatek mužů
Průzkum je pro Kreml opravdu znepokojivý. Někteří respondenti navíc pravděpodobně předstírali agresivitu jen proto, aby si získali přízeň úřadů, případně ze strachu.
Většina dotázaných Rusů tedy má vlastenecké smýšlení, ale zbraň by do rukou nevzala. Na Ukrajině má ruská armáda obrovské ztráty, ale i přes nezájem veřejnosti jít bojovat za vlast je dokáže nahrazovat.
Kde bere vojáky? Odpověď lze najít ve statistikách padlých. V Moskvě zemřeli v důsledku války pouze tři z 10 000 mužů ve věku 20 až 61 let. Stejná demografická skupina v republice Tuva má 40krát vyšší pravděpodobnost smrti v důsledku války. Právě sem chodí nejčastěji verbíři hledat lidskou sílu.
Jde o jednu z nejchudších oblastí Ruska. Stačí nabídnou plat a muži mají zájem jít bojovat, protože „nich lepšího“ je nečeká. Je zde také obrovská kriminalita, tedy i mnoho současných či bývalých trestanců, kteří mohou být naverbováni dobrovolně, případně nuceně odvedeni. I další regiony jsou na tom mnohem hůř než Moskva. Etnické menšiny a určité demografické skupiny slouží jako zásobárna mužů.
K nahrazování ztrát a zvyšování lidské síly na bojišti to může stačit. Zatím se nedá říct, že by si někdo dovolil se režimu postavit. A to i přesto, že náborové bonusy přestaly v některých regionech růst. Nebo dokonce začaly klesat.
Kreml by mohl vytvořit armádu o síle až 1,5 milionu mužů. Naverbování a nasazení takové síly na Ukrajině je ale nereálné. Lidé se nechtějí hlásit do boje. Tento počet by však pořád mohl stačit k tomu, aby válka pokračovala i příští rok.
S většinou Rusů má Kreml nepsanou smlouvu. Nemusíte čelit mobilizaci, ale nebudete bránit Putinovi ve válce. To znamená neklást odpor a nejednat proti režimu. Naopak musí být připraveni pomoci i jinými způsoby než střelbou z útočné pušky. Udělat všechno pro pokračování konfliktu, aniž by se museli vystavit riziku.
