Dospívající, kteří se více hýbali, při pozdějším sledování uváděli méně příznaků nespavosti. Ukázal to výzkum téměř dvou tisíc čínských školáků. Vztah nebyl výrazný a částečně může souviset s tím, jak mladí lidé zpracovávají nepříjemné myšlenky a každodenní starosti.
Vědci sledovali 1 988 dospívajících, kterým bylo na začátku v průměru necelých 14 let. Zajímalo je, zda větší množství pohybu souvisí s pozdějšími změnami spánku, ale také opačná možnost: zda problémy se spaním mohou vést k menší pohybové aktivitě. Výsledky zveřejnil časopis Sleep Health, online byly dostupné od 20. srpna.
Účastníci pocházeli z pěti škol v čínské provincii Chu-pej. Výzkum zahrnoval tři měření s půlročními odstupy, při nichž tým zjišťoval míru pohybové aktivity, příznaky nespavosti a způsoby, jakými dospívající zpracovávají negativní emoce. Vědci tak mohli sledovat jejich vývoj během celého roku.
Více pohybu souviselo s menšími problémy se spánkem
První analýza naznačovala vztah v obou směrech. Když ale vědci zohlednili dlouhodobé rozdíly mezi jednotlivými účastníky, potvrdila se pouze souvislost mezi větším množstvím pohybu a menším počtem příznaků nespavosti o půl roku později. Opačný vztah, tedy že horší spánek předcházel následnému poklesu pohybové aktivity, se nepotvrdil.
Tým se zaměřil také na sklon opakovaně přemýšlet o nepříjemných pocitech a očekávat nejhorší možný vývoj. Tyto myšlenkové návyky mohou částečně vysvětlovat vztah mezi pohybem a spánkem, v celém sledovaném souboru však vysvětlovaly pouze jeho malou část.
U dívek a chlapců se výsledky lišily
U dívek větší množství pohybu na začátku výzkumu souviselo s menším sklonem k negativnímu přemítání o půl roku později. U chlapců se tento vztah neprokázal. Právě u nich ale častější negativní přemítání při druhém měření předcházelo výraznějším příznakům nespavosti při posledním sledování. U dívek tento vztah statisticky významný nebyl.
Po rozdělení účastníků podle pohlaví se však nepotvrdilo, že by pohyb prostřednictvím omezení negativních myšlenek vedl k lepšímu spánku. Výsledky proto nelze vykládat tak, že více pohybu samo o sobě nespavosti zabrání. Studie pouze zachytila mírné vztahy mezi pohybovou aktivitou, způsobem zpracování negativních myšlenek a problémy se spánkem v běžném životě dospívajících. Nešlo o experiment, při němž by vědci účastníkům stanovili konkrétní cvičební program a sledovali jeho účinek.
