Inovativní technologie, která poháněla říši Inků

Zdánlivě jednoduchý čin zemědělského inženýrství pomohl Inkům vybudovat největší říši v jihoamerické historii.

Terasovitá pole, známá jako andenes (španělsky „platformy“), jsou roztroušena po celých centrálních Andách. Poprvé byla zkonstruována asi před 4 500 lety starověkými kulturami v celém regionu a zdokonalili je Inkové, kteří se zde objevili ve 12. století. Andenes, říká Cecilia Pardo Grau, kurátorka současné výstavy Peru v Britském muzeu: Cesta v čase, byly „kreativním způsobem, jak vzdorovat terénu… který umožňuje efektivní způsob pěstování [plodin]“.

Umožnily andským komunitám překonat náročná prostředí, včetně strmých svahů, tenké vrstvy půdy, extrémních a prudce kolísajících teplot a mizivých nebo sezónních srážek. Terasovitá pole napájená umělými bazény a propracovanými zavlažovacími systémy, významně rozšířila plochu obdělávatelné půdy. Tento sytém také šetřil vodu, omezoval erozi půdy a díky kamenným zídkám, jež ve dne absorbovaly teplo a v noci ho pak uvolňovaly, chránil rostliny před silnými mrazy.

To umožnilo farmářům pěstovat desítky různých plodin, od kukuřice a brambor po quinou a koku, z nichž mnohé by jinak v regionu nepřežily. Výsledkem byl dramatický nárůst celkového množství vyrobených potravin.

Praktičnost i krása v jednom

Kromě spousty výhod, které tento inovátorský počin přinesl, mají Andenes také uměleckou kvalitu. Tvoří obrovské geometrické vzory v krajině And. Některé vypadají jako obří zelená schodiště vytesaná do úbočí hory. Jiné jsou tvořeny soustavami soustředných kruhů, které přitahují pozornost jako optická iluze.

Jedním z nejpůsobivějších je peruánské archeologické naleziště Moray, které připomíná přírodní amfiteátr. Nachází se asi 50 km severně od bývalého hlavního města Inků Cuzco, 3 500 m nad mořem. Ukazuje, jak byly terasy použity k vytvoření řady mikroklimat.

Díky různému designu, velikosti, hloubce a orientaci teras je teplotní rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší terasou kolem 15 stupňů Celsia! Toto naleziště bylo popsáno jako „zemědělská výzkumná stanice“. Byly zde objeveny vzorky půdy z celé říše. Výzkumníci tvrdí, že Inkové mohli toto místo používat k experimentům s praktikami jako je střídání plodin, domestikace a hybridizace.

Přístup k zemědělství, komunitě a imperiální organizaci umožnil Inkům hromadit velké přebytky potravin pro období sucha, záplav, konfliktů a dalších chudých období.

V posledních letech se obnovil akademický zájem o andenes jako formu udržitelného zemědělství. Mohla by světu pomoci vyrovnat se s klimatickou krizí, nedostatkem vody a erozí půdy. Organizace OSN pro výživu a zemědělství například popisuje tradiční andskou kulturu jako „jeden z nejlepších příkladů přizpůsobení a znalostí zemědělců jejich prostředí“. Zdůrazňuje její udržitelný přístup k využívání půdy, hospodaření s vodou, ochraně půdy a biodiverzitu plodin.

Čtyři a půl tisíce let poté, co se poprvé objevily, se zdá, že terasovitá pole And předběhla dobu.