Stažení amerických sil z Iráku vytvořilo podle odborníků bezpečnostní vakuum v Iráckém Kurdistánu (KRI). Tento poloautonomní region spoléhal na ochranu Washingtonu, nyní ho však ohrožují vnitřní politické rozbroje a Írán, který by mohl odchodu USA využít. Informovaly o tom weby DW a Modern Diplomacy.
Bagdád oslavuje stažení amerických sil z Iráku. Premiér Alí az-Zajdí oficiálně prohlásil 1. říjen za „Den suverenity a nezávislosti“. Tento krok však přivítaly i Teherán, Islámské revoluční gardy (IRGC) a Íránem podporované milice.
US forces withdraw from their remaining bases in Iraq on September 30, raising fears they will leave behind a security vacuum, further embolden Iranian-backed militias and give the resurgent Islamic State group an opening to regroup https://t.co/ZdE7qFd5ei
— Reuters (@Reuters) September 30, 2026
Zatímco v Bagdádu panuje vítězná nálada, v Erbílu, hlavním městě kurdského regionu, je nálada výrazně úzkostnější. Tato oblast se totiž léta spoléhala na ochranu Spojených států. Teď přitom čelí několika krizím zároveň. Bagdád tlačí na centralizaci moci a vzrostlo riziko vojenské eskalace ze strany sousedních států, hlavně pak Íránu.
Analytik Hesam Dastpish si nemyslí, že hrozí bezprostřední invaze Íránu. Spíše očekává pomalé ukrajování autonomie regionu. Islámská republika podle něj bude chtít KRI zbavit jejího politického vlivu a redukovat region na administrativní orgán.
„Cílem Teheránu je proměnit region v instituci bez absolutně žádného manévrovacího prostoru,“ uvedl odborník.
Největší hrozba? Vnitřní fragmentace
Politický analytik Salahuddin Khadiw uvedl, že sousední státy nutně nemusejí usilovat o zrušení autonomie regionu. Teheránu může stačit „kontrolovaný“ a „slabý“ Kurdistán. Podle něj Teherán jedná odděleně se soupeřícími stranami v Erbílu a Sulajmáníji a udržuje tak svůj vliv napříč kurdským regionem. Zároveň se snaží zabránit tomu, aby se na jeho západní hranici usadila jedna dominantní kurdská mocnost.
Největším nebezpečím pro KRI je však politická roztříštěnost, odkaz občanské války z 90. let, který přežívá v hluboce zakořeněné rivalitě mezi dvěma hlavními vládnoucími frakcemi: Kurdskou demokratickou stranou (KDP) a Vlasteneckým svazem Kurdistánu (PUK).
Analytik Hiwa Mahmoud Osman upozornil, že Írán této roztříštěnosti využívá. „Írán strávil desetiletí zesilováním politického vlivu v Iráku,“ uvedl expert. „Největší překážkou Kurdů je jejich vlastní roztříštěnost. Bez jednotné fronty mají zahraniční mocnosti jednoduše více prostoru k působení.“
Abdulrahman al-Zobaie, sunnitský kmenový vůdce z Fallúdže, varoval, že nejde jen o kurdský region. Bagdád strávil roky balancováním mezi Washingtonem a Teheránem. Nyní jsou misky vah na straně Íránu. „Domnívám se, že Irák v tuto chvíli stále není plně připraven převzít odpovědnost za svou bezpečnost,“ myslí si al-Zobaie.
