Rozsáhlé oblasti Jižní Ameriky stále umožňují jaguárům pohyb mezi jednotlivými populacemi. V jiných částech jejich výskytu se však vhodná krajina rozpadá na izolované části. Nový výzkum ukázal, které oblasti a přírodní koridory jsou pro propojení těchto šelem nejdůležitější.
Mezinárodní tým vědců zmapoval propojení populací jaguára amerického od Mexika až po sever Argentiny. Výzkumníci pracovali s údaji ze 172 jaguárů vybavených GPS obojky a na jejich základě určili 307 hlavních oblastí s vysokou předpokládanou intenzitou pohybu. Mezi nimi identifikovali 176 koridorů, které mohou jednotlivá území spojovat.
Největší souvislá oblast se rozkládá přes části Amazonie, Llanos, Pantanalu a Chaca. Zabírá přibližně 6,5 milionu kilometrů čtverečních a zasahuje do 11 zemí. Právě tento rozsáhlý prostor představuje hlavní základ propojení jaguářích populací v Jižní Americe. Hlavní oblasti vhodné pro pohyb jaguárů pokrývají přibližně 7,75 milionu kilometrů čtverečních, tedy zhruba 55 % současného areálu druhu.
Některé populace jaguárů zůstávají oddělené
Podstatně složitější je situace mimo rozsáhlou jihoamerickou oblast. Výrazné mezery v propojení vědci zjistili v některých částech Mexika, Střední Ameriky, Kolumbie a Atlantského lesa. Některé populace tak zůstávají oddělené a možnost přesunu mezi nimi se zmenšuje. To může dlouhodobě omezovat výměnu genetické informace mezi jednotlivými skupinami.
Například v Mexiku model ukázal několik oddělených oblastí, mezi kterými jaguáři nemají souvislé spojení. Podobná situace se objevuje ve Střední Americe. Také části Atlantského lesa na pobřeží Brazílie jsou podle výsledků převážně izolované od rozsáhlejší sítě na kontinentu. Výzkum zároveň ukazuje, že lidské zásahy do krajiny, silnice a další změny prostředí mohou pohyb jaguárů mezi vhodnými územími dále komplikovat.
Chráněná území mohou pomoci obnovit spojení
Vědci proto samostatně zkoumali také propojení 905 chráněných oblastí a území původních obyvatel. Tento model odhalil 507 možných koridorů. Některé z nich se objevily i tam, kde současné rozmístění jaguárů souvislé propojení nenaznačuje. Mohly by tak ukázat, kde by ochrana nebo obnova krajiny mohla znovu propojit oddělené populace jaguárů.
Výsledky ale neznamenají, že jaguáři všechny vyznačené trasy skutečně využívají. Jde o modelované cesty, které musí potvrdit další sledování přímo v terénu. V některých vybraných koridorech v Brazílii a Bolívii už probíhá monitoring pomocí fotopastí a jaguáři tam byli zaznamenáni. Další údaje o jejich pohybu a genetické příbuznosti mají ukázat, které z navržených koridorů skutečně umožňují přesun mezi populacemi a kde bude nejdůležitější zachovat nebo obnovit propojenou krajinu.
