Populace medvědů hnědých v Kantaberském pohoří se během několika desetiletí výrazně zotavila. Zatímco na konci 80. let jich v oblasti zbývalo jen asi 60, dnes může jejich počet přesahovat 500. K návratu šelem pomohla ochrana přírody, zákaz lovu i vytváření vhodnějšího prostředí.
Na konci 80. let v okolí asturského městečka Pola de Somiedo přežívala skupina medvědů, která byla považována za jednu z posledních v této části severního Španělska. V celém Kantaberském pohoří tehdy počet medvědů klesl přibližně na 60. Průvodce přírodou Luis Frechilla dnes odhaduje, že jich může být už více než 500. Populace je ale stále považována za ohroženou.
Medvědy je dnes možné častěji zahlédnout například v přírodním parku Somiedo, který vznikl v roce 1988. Zvířata jsou dobře přizpůsobená zdejším horám. Ve srovnání s americkými grizzly jsou menší a lehčí a jejich zimní spánek není tak dlouhý ani hluboký. „Jsou přizpůsobení tomuto terénu a nemohou být příliš těžcí, protože musí hodně šplhat,“ vysvětluje bioložka Alicia Madrid z organizace Fundación Oso Pardo.
Pomohl zákaz lovu i nové koridory
K obnově populace výrazně přispěla Fundación Oso Pardo. Organizace vytváří přírodní koridory a vysazuje na vhodných místech stromy a keře, které medvědům poskytují potravu. Důležitý byl také zákaz jejich lovu zavedený v roce 1973. Ochranáři se nyní snaží propojovat oddělené skupiny medvědů, aby se mezi nimi zvýšila genetická rozmanitost.
Potrava medvědů se během roku mění. Po probuzení ze zimního spánku mají její výběr omezenější a živí se například trávou nebo hmyzem, který hledají pod kameny. V létě přibývají bobule a později také žaludy a kaštany. Příležitostně využívají i mršiny.
Turisté se musí držet pravidel
S rostoucím počtem medvědů přibývají také návštěvníci, kteří je chtějí spatřit ve volné přírodě. Velká část jejich území je proto pro veřejnost uzavřená a výpravy za pozorováním medvědů se mohou konat pouze s licencovanými průvodci. Turistika zároveň poskytuje místním obyvatelům pracovní příležitosti v oblasti, kde tradiční zemědělství už nedokáže nabídnout tolik obživy jako dříve.
Ani výrazné zotavení populace však neznamená, že mají medvědi vyhráno. Mláďata zůstávají s matkou přibližně rok, po osamostatnění jich ale přežije jen asi 30%. Právě další ochrana prostředí a propojení jednotlivých skupin tak zůstávají důležité pro další růst populace.
