Dne 15. srpna 1977 naslouchal radioteleskop Big Ear v americkém Ohiu vesmírnému tichu. Krátce před půlnocí zachytil něco, co astronomové hledali celé roky: mimořádně silný, úzkopásmový rádiový signál přicházející z oblasti souhvězdí Střelce. O tomto úspěchu napsal server Space.
Nikdo ho neuslyšel jako zvuk a počítač nezaznamenal žádnou zakódovanou větu. Astronom Jerry Ehman si při kontrole výpisu všiml neobvyklé sekvence 6EQUJ5. Znaky vyjadřovaly, jak během jednotlivých intervalů rostla a následně klesala intenzita signálu. Ehman je červeně zakroužkoval a na okraj spontánně připsal jediné slovo: „Wow!“
One signal. 72 seconds. Never detected again. It's still one of the most compelling unexplained events in the search for alien life.
— QuasarShift (@QuasarShift) August 23, 2026
On August 15, 1977, Ohio State's Big Ear radio telescope picked up a powerful narrowband radio signal coming from near the constellation… pic.twitter.com/ntls1ENs3l
Radioteleskop zachycoval signál 72 sekund – přesně tak dlouho, jak mohl Big Ear kvůli rotaci Země sledovat jeden bod oblohy. Signál přitom sílil a slábl způsobem odpovídajícím charakteristice antény. To oslabovalo možnost, že šlo o náhodnou poruchu přístroje.
K záhadě přispěla i skutečnost, že Big Ear používal dva přijímací rohy, jimiž tentýž bod oblohy procházel s krátkým odstupem. Signál se objevil pouze v jednom z nich. Proto ani nebylo možné určit, který z dvojice možných bodů na obloze byl skutečným směrem jeho příchodu.
Kosmická záhada, která nemá vysvětlení
Ještě podivnější byla frekvence u takzvané rádiové čáry neutrálního vodíku, tedy rádiové frekvence, na níž přirozeně vyzařuje neutrální vodík. Vodík je nejrozšířenějším prvkem ve vesmíru a přirozeně vyzařuje na frekvenci kolem 1420 MHz. Někteří vědci proto předpokládali, že by tato univerzálně známá frekvence mohla sloužit jako kanál pro mezihvězdnou komunikaci. Úzké pásmo rovněž připomínalo uměle vytvořené vysílání více než většinu tehdy známých přírodních zdrojů.
Big Ear stejnou oblast sledoval opakovaně, signál se však nikdy znovu neobjevil. Nezachytily jej ani observatoře při pozdějších průzkumech. Mohlo jít o vysílač jiné civilizace, odraz pozemského signálu, neznámý astronomický jev nebo mimořádnou souhru okolností. Pravdu se již pravděpodobně nedozvíme.
Novější výzkum však přinesl méně fantastickou, ale neméně pozoruhodnou možnost. Vědci z projektu Arecibo Wow! navrhli, že energetický záblesk magnetaru mohl zasáhnout chladný oblak vodíku a krátce zesílit jeho rádiové záření. Analýza dosud nepublikovaných archivních dat v roce 2025 navíc zpřesnila polohu, frekvenci i sílu signálu. Podle týmu byl více než čtyřikrát intenzivnější, než se dlouho uvádělo, a pravděpodobně měl skutečně kosmický původ.
