Asie má více ohrožených druhů dubů než kterýkoli jiný region na světě. V jihovýchodní a východní Asii přitom rostoucí lidský tlak ovlivňuje více než polovinu jejich přirozeného areálu a řada vzácných druhů nemá žádnou záložní populaci v botanických zahradách.
Dubové lesy patří mezi důležité součásti místních ekosystémů. Poskytují potravu a úkryt celé řadě organismů a zároveň mají význam pro člověka. Nová analýza ochrany vybraných původních asijských dubů ukazuje, že u mnoha druhů chybí základní údaje potřebné pro účinnou ochranu a některé z nich mohou z volné přírody zmizet dříve, než se podaří vytvořit jejich záložní populace.
Zemědělství představuje nejčastější hrozbu
Výzkumníci posuzovali 54 druhů ze seznamu ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN), které byly v daném území zařazeny mezi ohrožené nebo u nichž chyběla dostatečná data. Šlo o druhy z Vietnamu, Laosu, Thajska, Kambodže, Myanmaru, Bruneje, Malajsie, Singapuru, Indonésie, Filipín, Východního Timoru, Jižní Koreje, Japonska a Tchaj-wanu.
Nejčastěji uváděnou hrozbou pro jejich stanoviště je zemědělství. Týká se přibližně dvou třetin sledovaných druhů a zahrnuje také plantáže určené pro produkci dřeva a celulózy. Mezi další problémy patří rozvoj území, změna klimatu a mimořádně malé populace, v nichž ve volné přírodě přežívá jen několik posledních stromů.
Závažným problémem je také nedostatečné zastoupení ohrožených dubů v botanických sbírkách. Ze sledovaných 54 druhů jich 40, tedy 74 procent, v současnosti není evidováno v žádné sbírce botanické zahrady. Pro srovnání, u 91 hodnocených druhů dubů ze Spojených států šlo pouze o jeden druh. U dubů z Mezoameriky nebylo v botanických sbírkách zastoupeno 22 z 59 sledovaných druhů.
U některých dubů zbývá jen několik posledních jedinců
Situace jednotlivých druhů se výrazně liší, u některých je ale prostor pro ochranu mimořádně malý. Quercus trungkhanhensis má podle dostupných údajů pouze dva známé jedince, oba se nacházejí v chráněném území. U druhu Quercus dilacerata existuje jediný známý záznam a ten pochází z místa mimo chráněné území.
Ještě horší je situace situace druhu Quercus dankiaensis. Naposledy byl zaznamenán v chráněném území v roce 1934 a není vyloučeno, že už ve volné přírodě vyhynul.
„Jihovýchodní Asie je pro duby významným centrem biologické rozmanitosti. V Asii je více ohrožených druhů dubů než kdekoli jinde na světě a přesto mnoho těchto druhů není dostatečně zastoupeno v chráněných územích ani v botanických zahradách,“ říká Kate Good, manažerka výzkumu globální ochrany stromů v Morton Arboretum.
Analýza má pomoci určit, kterým druhům a oblastem je potřeba věnovat pozornost nejdříve. Další kroky zahrnují školení místních spolupracovníků v množení a výsadbě stromů, výsadbu dubů ve Vietnamu i nové průzkumy spojené se sběrem vzorků v Laosu. Botanické sbírky přitom mohou sloužit jako genetická pojistka pro výzkum i případné budoucí návraty ohrožených druhů do volné přírody.
