U pobřeží západoafrického Beninu se podařilo znovu objevit korálový útes, který vědci považovali za ztracený. Ekosystém ukrytý více než 50 metrů pod hladinou zůstal navzdory desetiletím bez výzkumu živý a hostí pestrou škálu korálů i ryb.
První zmínka o korálovém útesu u beninského pobřeží pochází ze 60. let minulého století. Tehdejší výzkumníci při mapování rybářských oblastí vytáhli v sítích korálové útvary, jejich nález ale tehdy zmínili jen okrajově. Přesná poloha útesu se postupně ztratila a další průzkumy už na něj nenavázaly. Mnozí mořští biologové proto předpokládali, že dochované části útesu mezitím zanikly.
Náročné pátrání přineslo překvapení
Projekt vedený výzkumníkem Gérardem Zinzindohouém začal jednoduchou otázkou, zda Benin vůbec nějaké korálové útesy má. Když se výzkumník dostal k původní zprávě ze 60. let, zjistil, že tehdejší autoři zakreslili možný korálový pás dlouhý přibližně 39 kilometrů.
Cesta k ověření této informace ale nebyla jednoduchá. Několik žádostí o financování neuspělo a teprve grant od National Geographic umožnil výpravu uskutečnit. Velkou část rozpočtu zabralo pořízení sonarového vybavení a vědci se museli obejít bez vlastní výzkumné lodi. Na místo vzdálené zhruba 23 kilometrů od pobřeží je dopravili místní rybáři, jejichž čluny bylo nutné upravit pro tažení měřicí techniky.
Výzkumníci se potýkali s poruchami motorů i náročnými podmínkami na moři. Nakonec sonar zachytil dvě výrazné odrazové plochy na mořském dně. Následně byla na místo dopravena hlubokomořská kamera s vysokým rozlišením, která pořídila první záběry dosud neprozkoumaného ekosystému.
„Vedla mě naděje. Naděje, že existují druhy nebo ekosystémy, které určitým způsobem vzdorují času nebo se mu snaží odolat,“ říká Zinzindohoué.
Útočiště pro korály i ryby
Záběry odhalily živý korálový ekosystém. Vědci zaznamenali šest druhů měkkých korálů, dva druhy černých korálů a nejméně osm druhů ryb, které útes využívají jako úkryt. Patří mezi ně například chňapal africký nebo bodlok monrovijský.
Korálový porost leží v hloubce přes 53 metrů a vědci jej zatím označili jako mezofotický korálový ekosystém. Jde o společenstva závislá na slunečním světle, která se nacházejí v nejhlubších místech, kde ještě mohou korály růst. Tyto lokality patří k nejméně prozkoumaným mořským prostředím tropických a subtropických oblastí.
Podle Zinzindohouého může zachovalý útes nabídnout také cenné informace o historii klimatu. „Protože jde o nenarušený mořský ekosystém, může nám pomocí datování uhlíku nebo výzkumu klimatické historie ukázat, jaké klimatické podmínky zde panovaly v minulosti. Je lepší znát minulost, abychom dokázali vysvětlit současnost a lépe odhadli budoucnost.“
Výzkumníci zároveň chtějí prosadit ochranu celé oblasti. Mořský biolog Houangninan Midinoudewa připravuje návrh na zařazení lokality mezi významná území pro žraloky a rejnoky. Podle zkušeností místních rybářů by se zde mohli vyskytovat například žraloci andělští, žraloci hedvábní, rejnoci i další druhy vázané na korálové prostředí.
Objev podle členů expedice ukazuje, že pobřeží Guinejského zálivu stále skrývá řadu dosud neprozkoumaných mořských ekosystémů. „Nemusíme čekat, až do naší země přijedou jiní lidé a ukážou nám, co se skrývá pod mořem. Odpovědnost musíme převzít my sami,“ míní Zinzindohoué.


