Jen několik desítek kilometrů od Paříže stojí sídlo, které nevzniklo pro krále ani šlechtický rod. Château de Monte-Cristo si nechal postavit spisovatel Alexandre Dumas v době své největší slávy. Dnes nabízí pohled do jeho života, tvorby i fantazie, která dala vzniknout Třem mušketýrům a Hraběti Monte Cristo.
Zámek leží v Le Port-Marly západně od centra Paříže. Ve srovnání s Versailles působí komorněji a obvykle sem míří výrazně méně lidí. Návštěvníci tu najdou hlavní vilu, samostatný spisovatelský pavilon i rozlehlý park s jezírky, jeskyněmi a klikatými cestami.
Dumas si sídlo nechal vybudovat po úspěchu románů Tři mušketýři a Hrabě Monte Cristo. V roce 1844 vycházeli Tři mušketýři na pokračování v novinách, o rok později následoval Hrabě Monte Cristo. Spisovatel tehdy patřil k nejslavnějším a nejčtenějším autorům ve Francii.
Monte Cristo Castle, France 🇫🇷 pic.twitter.com/e17q9ei6tO
— NRI Travelogue (@nritravelogue) July 16, 2026
Spisovatel si nechal postavit vlastní literární svět
Dumas pověřil architekta Hippolyta Duranda, aby navrhl renesanční sídlo, gotický pavilon obklopený vodou a park v anglickém stylu. Stavba byla hotova v roce 1847. Hlavní dům dostal jméno podle románu Hrabě Monte Cristo, menší pavilon pak odkazuje na ostrovní vězení Château d’If ze stejného příběhu.
Třípatrová vila má bohatě zdobenou fasádu s motivy zbraní, hudebních nástrojů, andělů a portrétů významných spisovatelů. Nad vstupem stojí rodinné motto „Miluji ty, kteří milují mě“. Uvnitř návštěvníci uvidí rukopisy, dopisy, první vydání knih, portréty a další předměty spojené s Dumasovým životem.
Nejvýraznější místností je maurský salon s vyřezávaným cedrovým dřevem a barevnými okny. Dumas si na jeho výzdobu přivezl dva tuniské řemeslníky, Hadji Younise a jeho syna Mohammeda. Pokoj zároveň využíval jako soukromou pracovnu.
Château d’If sloužil jako spisovatelský úkryt
Největší zvláštností areálu je malý novogotický pavilon Château d’If. Dumas jej používal jako soukromou pracovnu, kam mohl uniknout před ruchem hlavního domu. Na jeho kamenných stěnách jsou vytesané názvy desítek románů a divadelních her, které do té doby napsal.
Do pavilonu se dnes vstoupit nedá, návštěvníci však mohou nahlédnout dovnitř a prohlédnout si pracovní stůl i několik dalších předmětů. Stavba stojí na ostrůvku obklopeném vodou a vede k ní malý most. Právě tady se nejzřetelněji propojuje Dumasův skutečný život se světem jeho románů.
Okolní park zabírá přibližně devět akrů. Nabízí klikaté cesty, umělé jeskyně, vodopád napájený pramenem, jezírka, smuteční vrby i kamenné lavičky. Mezi méně nápadná místa patří dračí fontána, kterou lze při procházce snadno minout.
Dumas si ale své vysněné sídlo dlouho neužil. Nákladný životní styl, velkorysost a časté večírky ho dostaly do finančních problémů. V roce 1847 pořádal oslavu pro téměř 600 hostů, ale už o dva roky později musel zámek prodat za zlomek peněz, které do něj vložil.
Po jeho odchodu sídlo střídalo majitele a postupně chátralo. Na konci 60. let 20. století mu hrozila demolice a výstavba stovek nových domů. Záchranu zajistila občanská iniciativa a spolupráce okolních obcí. Zámek se po rekonstrukci otevřel jako muzeum v roce 1994 a později získal status historické památky.
Z Paříže se návštěvníci mohou vydat vlakem RER A do Saint-Germain-en-Laye a pokračovat autobusem nebo pěšky. Prohlídka hlavního zámku, pavilonu a zahrad zabere přibližně dvě až tři hodiny. Sídlo tak nabízí neobvyklý výlet pro ty, kdo chtějí poznat méně známé okolí Paříže a zároveň vstoupit do světa jednoho z nejslavnějších francouzských spisovatelů.
