USA a Írán ve středu podepsaly rámcovou dohodu o ukončení války, přičemž obě strany to prodávají jako své vítězství. Nejvíce však memorandum děsí republikány a Izrael. Důvod je prostý – americký prezident Donald Trump se v zoufalé snaze vymanit z nepopulárního konfliktu uchýlil k překvapivým ústupkům, které oslabují jeho, republikány i samotné Spojené státy.
Když válka 28. února začala, obě strany si dávaly ultimáta a omezenými diplomatickými cestami si předávaly nekompromisní požadavky. Teherán požadoval okamžité stažení amerických sil, ponechání jaderného programu, na který má podle svých slov právo, kontrolu nad Hormuzským průlivem a válečné reparace.
Spojené státy zase proklamovaly cíl zničit íránské raketové kapacity, námořnictvo, svrhnout tamní režim a znemožnit islámské republice výrobu jaderné zbraně. V Bílém domě byly na stole možnosti od předání vysoce obohaceného uranu po jeho zajištění a vyzvednutí či zničení speciálními jednotkami.
"We reached a point where we had leverage that no U.S. president has ever had with Iran."
— Fox News World (@FNCGlobalNews) June 19, 2026
Former Treasury sanctions official Miad Maleki says the Trump-Iran deal's $300B investment fund is "close to impossible" to execute.
The issue? Existing U.S. law designates Iran's… pic.twitter.com/fzbftLXnFT
Provoz v Hormuzském průlivu se mezitím zastavil, což spolu s útoky na energetickou infrastrukturu v Perském zálivu vystřelilo ceny ropy a zemního plynu vzhůru. Trump čelil ostré kritice v řadách republikánů, kteří si politicky zakládají na tom, že prioritou je řešení domácích problémů (migrace), nikoli zahajování nákladných válek.
Zatímco Trump si domácí úkoly neudělal, Teherán se připravil dobře. Z historie víme, že vojenská síla ke zlomení režimu nestačí. Zatímco americká armáda předvedla svou impozantní efektivitu, Teherán utáhl ekonomickou smyčku. Spojené státy s Izraelem zaútočily na Írán na první pohled bez jasného cíle, islámská republika se na tento scénář připravovala dlouhá desetiletí.
Proč se snažit porazit jednu z nejsilnějších armád světa, když držíme ekonomickou atomovku? Tou je Hormuzský průliv. Trump to měl vědět. Jeho poradci to měli vědět. Možná to věděli a podcenili dopady blokády této klíčové trasy. Některá prohlášení Trumpa o tom, že ceny černého zlata brzy klesnou a že tuto cenu svět musí zaplatit za bezpečnost, by tomu odpovídala.
Trump změnil rétoriku
Memorandum překvapuje velkým ústupkem ze strany Íránu. Text zavazuje Teherán ke snížení množství vysoce obohaceného uranu pod dohledem Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE). To je opravdu významný ústupek ze strany Íránu, potvrdil nejmenovaný vysoce postavený americký úředník. Překvapivé jsou však hlavně ústupky USA.
Původně šéf Bílého domu požadoval, aby se Írán vzdal veškerého vysoce obohaceného uranu. Na tom, že se tento požadavek nezměnil, trval i na summitu G7 ve Francii. Samotný text však žádné takové ustanovení neobsahuje. Otázky kolem íránského jaderného programu by měly být upřesněny během následujících 60 dní, kdy budou probíhat jednání o trvalé dohodě.
Co však lze označit přinejmenším za zarážející, je Trumpův rétorický obrat. Zatímco dříve tvrdil, že Teherán nemůže obohacovat uran, nyní text říká, že tak může činit pro civilní účely. „Je to trochu těžké, když ho mají i jiní lidé, i sousední státy, a vy jim ho nedovolíte mít pro účely výroby elektřiny a podobné věci,“ řekl ve středu.
Již začátkem měsíce Trump listu New York Times sdělil, že Írán může obohacovat uran, ale na velmi nízkých úrovních pro civilní účely.
Tím padá plán na vyzvednutí obohaceného uranu. Mohlo by dojít k vyzvednutí části obohaceného uranu, memorandum ale žádné takové informace neobsahuje. Píše se v něm, že obě strany se na mechanismu dohodnou, ale naznačuje, že uran by mohl být zředěn. Tomu by odpovídalo i Trumpovo středeční prohlášení o tom, že důležitější než zničení íránských zásob obohaceného uranu je zabránit zemi ve výrobě jaderné zbraně.
Spojené státy v memorandu Íránu ustupují v dalších bodech. Trump dříve odmítl válečné reparace. Memorandum však říká, že USA budou spolupracovat s partnery v regionu na vypracování definitivního vzájemného plánu s rozpočtem 300 miliard dolarů. Dohoda USA nezavazuje k vyplacení Íránu ani koruny, řekl jeden americký úředník pod podmínkou anonymity. Ponechává však otevřené dveře k tomu, aby Washington přece jen nějaké platby v rámci odškodnění provedl.
To by mohl být velký politický problém pro Trumpa i viceprezidenta J. D. Vance. Ústupků je ale více. Memorandum se například nezmiňuje o zničení raketových kapacit Íránu. Americký prezident ve středu prohlásil, že nějaké rakety by země měla mít, když je mají všichni. Je jasné, že memorandum nepočítá s bezpodmínečnou kapitulací, jak Trump požadoval na začátku konfliktu.
Text nezmiňuje ani svržení režimu nebo zákaz financování ozbrojených skupin, což byl jeden z prvotních klíčových požadavků USA. Otázkou také zůstává, jak to bude s platbami za proplutí Hormuzským průlivem, na nichž Teherán trvá.
Politika špatných rozhodnutí
Memorandum vzbudilo pobouření mezi republikány a izraelskými představiteli. Jeden prominentní senátor, který si nepřál být jmenován, řekl, že Trump nabídl Íránu příliš mnoho a na oplátku nedostal nic.
„Íránské jaderné ambice nebyly omezeny a Írán se naučil, že ohrožování Hormuzského průlivu funguje a v budoucnu ho nepochybně použije,“ napsal v příspěvku na sociální síti X odcházející senátor Bill Cassidy. „Toto je nejhorší chyba zahraniční politiky za poslední desetiletí,“ dodal.
Trump tak dál ztrácí podporu. Kontroverze vyvolávala už samotná válka, nyní je budí memorandum, které amerického prezidenta dostalo do ostrého sporu s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem.
Dosažení trvalé dohody není jisté i vzhledem k tomu, že Izrael a Hizballáh nepřestávají válčit a Írán kvůli tomu oznámil opětovné uzavření Hormuzského průlivu. Ať to bude jakkoli, jisté je jedno – už to nikdy nebude jako dřív. V Teheránu vládne ještě tvrdší a radikálnější režim, než byl ten minulý. Nenávidí USA a Západ a naučil se, jak nepříteli zasadit tvrdou ránu: uzavřít Hormuzský průliv.
Ústupky navíc nevykreslily původně tvrdého Trumpa v nejlepším světle. Nejenže rozpoutal válku, kterou Američané nechtěli, ale také oslabil postavení USA ve světě. A nepoděkují mu ani republikáni, kteří v listopadu svedou boj o Kongres s demokraty.
