Stablecoiny se v posledních letech dostaly z okraje kryptoměnového trhu blíž k tradičním financím. Jejich největší byznysový potenciál ale nemusí ležet v samotných digitálních měnách navázaných na dolar nebo jiné rezervní aktivum. Stále víc pozornosti míří k infrastruktuře, která má umožnit jejich běžné používání v platbách, správě firemních peněz i vypořádání obchodů.
Stablecoiny fungují jako digitální měny navázané na rezervní aktivum, nejčastěji na americký dolar. Díky tomu se prosazují v přeshraničních platbách, firemní správě hotovosti, vypořádání kryptoměnových obchodů i v ekonomikách, kde lidé hledají stabilnější uchovatele hodnoty. Jejich hlavním lákadlem je rychlost, nepřetržitý provoz a méně překážek oproti starším platebním systémům.
Anuj Ranjan, šéf private equity skupiny Brookfieldu a Brookfield Business Corporation, věří, že stablecoiny mohou změnit pohyb peněz podobně, jako e-mail změnil posílání dopisů. „Pokud budou správně nastavené a důsledně regulované, mohly by stablecoiny udělat s penězi to, co e-mail udělal s klasickou poštou: učinit starý systém stále zastaralejším,“ napsal v komentáři pro Reuters Open Interest.
Podle výzkumu Citi a Brookfieldu by objem stablecoinů v oběhu mohl do roku 2030 vzrůst až patnáctinásobně. Debata se tak podle Ranjana posouvá od otázky, zda se stablecoiny rozšíří, k tomu, jak rychle se to stane a kdo na tom vydělá. Největší zisky podle něj obvykle neplynou ze samotného vynálezu, ale z infrastruktury, která umožní jeho masové využití.
Právě proto se o digitální aktiva stále výrazněji zajímá Wall Street. Newyorská burza, která spadá pod Intercontinental Exchange, spolupracuje se společností Securitize na platformě pro digitální tokeny navázané na akcie a burzovně obchodované fondy. Nasdaq se zase spojuje s kryptoměnovou burzou Kraken, aby investorům umožnil obchodovat tokenizované verze veřejně obchodovaných akcií a fondů.
Zájem finančních firem potvrzuje i průzkum společnosti Broadridge mezi 950 podniky z finančních služeb. Více než polovina z nich už investuje do tokenizace a podobný podíl očekává, že blockchain výrazně promění vypořádání obchodů. Pro tradiční finanční instituce tak podle Ranjana vzniká jasná volba: buď novou technologii začlení, nebo riskují, že jim část aktivity uteče na rychlejší a levnější koleje.
Skutečná příležitost podle něj neleží přímo ve stablecoinech, ale ve vrstvě, která je propojí se současným finančním systémem. Patří sem platformy pro jejich vydávání, platební zpracovatelé, digitální peněženky, úschova aktiv, systémy pro převod mezi běžnými penězi a digitálními tokeny i nástroje pro kontrolu klientů, boj proti praní peněz a sledování transakcí. „Příležitost neleží ve stablecoinech samotných, ale ve vlastnictví mýtných cest, po nichž se pohybují,“ shrnuje Ranjan.
Rizika tím ale nemizí. Stablecoiny nejsou pojištěné jako bankovní vklady a jejich stabilita závisí na kvalitě a likviditě rezerv emitenta. Firmy, které je spravují, navíc obvykle nemají stejné zdroje jako banky při řešení podvodů nebo kybernetických útoků. Další podmínkou růstu jsou jasná pravidla pro rezervy, zpětné odkupy, dohled a ochranu spotřebitelů.
Ve Spojených státech má k větší srozumitelnosti přispět zákon GENIUS Act, který byl přijat v roce 2025 a vytvořil regulační rámec pro stablecoiny. Ranjan považuje současné slabiny trhu spíš za seznam toho, co je ještě potřeba vybudovat. Pokud mají stablecoiny opravdu proniknout do běžných financí, uživatelé podle něj nemají přemýšlet o blockchainu o nic víc, než při posílání e-mailu přemýšlejí o programovacím kódu.
