Štíři patří mezi tvory, kteří už tak působí jako hotová zbraň. Nový výzkum ale ukázal, že jejich klepeta a jedové bodce jsou ještě pozoruhodnější. Mnoho druhů v nich nese zinek, mangan, železo a další kovy, které jim pomáhají při lovu i obraně.
Vědci ze Smithsonianova Národního přírodovědného muzea a dalších institucí zkoumali osmnáct druhů štírů napříč jejich vývojovým stromem. Pomocí elektronové mikroskopie s vysokým rozlišením a rentgenového záření se zaměřili na jejich klepeta a bodce. Kovy našli u všech zkoumaných druhů, lišilo se ale jejich rozmístění i složení.
Štíři patří mezi pavoukovce, od vlastní vývojové větve se oddělili zhruba před 435 miliony let. Patří také k prvním živočichům, kteří přešli z moře na souš. Jejich stavba těla se od té doby změnila jen překvapivě málo. Úspěch jim zajistila kombinace silných klepet a rychle útočícího ocasu s jedovým bodcem.
Vedoucí autor studie Sam Campbell vysvětlil, že kovové prvky se u štírů neobjevují náhodně. „Tato studie ukazuje, že obsah kovů se výrazně lišil v závislosti na tom, jak se jednotlivé druhy vyvíjely, pokud jde o využití klepet a ostnů,“ řekl. Zinek se nejčastěji soustředil přímo na špičce bodce, pod ním se často nacházela vrstva manganu.
U klepet vědci nacházeli buď zinek, nebo kombinaci zinku a železa, obvykle na řezné hraně. To naznačuje, že kovy zvyšují odolnost částí, které při lovu dostávají nejvíc zabrat. Zajímavé je, že čím víc zinku měl štír v ocasu nebo klepetech, tím méně ho měl v druhé části těla. Výzkumníci to berou jako možný evoluční kompromis.
Překvapení přinesly druhy se silnějšími klepety určenými k drcení. Vědci očekávali, že právě ty budou mít více zinku. Výsledek byl opačný. „To znamená, že štíři se štíhlými a slabšími klepety mají v klepetech vyšší koncentrace zinku, pravděpodobně proto, aby zlepšili odolnost proti opotřebení a tvrdost tam, kde jim chybí fyzická páka,“ uvedl Campbell.
Výzkumníci zatím otestovali jen malou část známých druhů. Štírů existuje téměř tři tisíce a Campbell očekává, že podobné obohacení kovy bude běžné i u dalších z nich. Další výzkum se může zaměřit na vliv potravy, rozdíly mezi samci a samicemi i na to, zda podobný princip funguje také u pavoučích kusadel nebo žihadel včel a vos.
