Víkendové volby v Maďarsku překvapily nejen Evropu, ale i Spojené státy. Pád Viktora Orbána po šestnácti letech u moci zasáhl i americkou politickou scénu, kde si maďarský premiér dlouhodobě budoval silné spojence. Výsledek přichází ve chvíli, kdy se Washington soustředí na válku s Íránem a jeho vliv v zahraničí slábne.
Orbán byl pro Donalda Trumpa i část amerických konzervativců symbolem tvrdé politiky vůči migraci a centralizace moci. Oba politici sdíleli podobný přístup k médiím, soudům i volebnímu systému. Trump Orbánovu kampaň otevřeně podpořil a do Budapešti vyslal viceprezidenta J. D. Vance, aby mu pomohl v závěru kampaně.
Porážka ale ukázala limity takové podpory. Do hry vstoupila i válka s Íránem, která oslabila schopnost americké administrativy ovlivňovat dění v zahraničí. Politolog Steven Levitsky z Harvardu k tomu poznamenal: „Opozice může vyhrát i navzdory nakloněnému hřišti. Demokracie čelí mnoha výzvám, ale autokracie také.“
Výsledek měl okamžitý ohlas i v USA. Republikán Don Bacon varoval: „Nezasahujte do voleb v jiných demokraciích.“ Jeho stranický kolega Roger Wicker naopak zdůraznil: „Lidé v Maďarsku se jasně vyslovili pro demokracii a vládu práva.“ Kritika směřovala i na samotnou americkou vládu za její výraznou podporu Orbána.
Někteří spojenci maďarského lídra hledají vysvětlení především v domácí situaci. Matt Schlapp z American Conservative Union uvedl: „Demokracie nakonec vždy chtějí změnu. Nemáte krále a lidé rozhodnou.“ Podle něj hrály roli inflace, ekonomické problémy i dopady války, zejména na evropské energetické trhy. Rumunská europoslankyně Diana Sosoaca označila návštěvu J. D. Vance krátce před volbami za „velkou chybu“.
Orbán, který během let zásadně proměnil maďarský politický systém, nakonec porážku uznal. V USA jeho pád vyvolal i širší debatu o tom, nakolik mohou lídři ovlivňovat volební procesy. Ian Bassin z organizace Protect Democracy připomněl: „I politik, který upraví systém ve svůj prospěch, může být poražen, když se lidé spojí.“
