Vnitřní monolog je něco tak přirozeného, že si ho většinou neuvědomujeme. Někteří lidé ho ale nemají. Jak tedy mohou přemýšlet? Odpověď hledaly servery Verywell Mind a The Guardian.
Vnitřní monolog lze označit jako mluvení bez použití úst, proud myšlenek formujících se do jednotlivých slov. Slova, věty, fragmenty vět, jeden hlas, více hlasů – vnitřní monolog je velmi variabilní dovedností.
Vnitřní monolog probíhá automaticky. Často si ho neuvědomujeme, ale lze ho používat i vědomě. Například když vás čeká pohovor. Jednou z možností, jak se povzbudit, jsou právě slova podpory adresovaná vašemu já.
Jak rozšířené vnitřní monology jsou a kolik lidí je nevede? Na tyto otázky neexistují přesné odpovědi. Existují samozřejmě studie, ale jsou založeny na sebehodnocení a vzorkování zkušeností. Jsou tedy jen orientační a neposkytují celistvý obraz.
Vnitřní ticho
Výsledky těchto studií jsou nekonzistentní. Podle některých vědců má vnitřní monolog každý. Nikdy se během bdění nezastaví. Někteří zase říkají, že se projevy této schopnosti liší během dne, a další uvádějí, že mnoho lidí vůbec vnitřní monolog nevede.
Podle studie Russella Hurlburta, profesora psychologie na Nevadské univerzitě v Las Vegas, který je průkopníkem v této oblasti, vede vnitřní monolog často 30 až 50 procent lidí.
Jak ale lidé přemýšlejí, když nevedou vnitřní dialog? Pro člověka, který v duchu mluví sám se sebou, musí být taková představa opravdu zvláštní. Jenže myšlení není založeno jen na tomto mechanismu.
Disponujeme také:
- Vnitřním viděním: V mysli si představujeme obrazy. Například si vybavíme místo, kam chceme jet na dovolenou.
- Nesymbolizovaným myšlením: K myšlení nejsou slova a obrazy nutné. Jednotlivé úkoly můžeme provádět automaticky bez přítomnosti symbolických metod komunikace.
- Pocitovým rozhodováním: Rozhodování ovlivňují i emoce. Obdržíte například dobrou zprávu, ta ve vás vyvolá pozitivní pocity a vy reagujete.
- Senzorickým vnímáním: Jinými slovy vnímáním okolí. Nepřemýšlíte, místo toho se soustředíte na vnější vjemy, jako je vlající vítr nebo teplo slunečních paprsků.
Někteří lidé mohou při přemýšlení používat všech pět mechanismů, jiní třeba jen jeden nebo dva. A většina lidí nad tím vůbec nepřemýšlí.
