Keir Starmer po výzvě k odchodu z čela vlády prohlásil, že nehodlá ustoupit a nechce zemi uvrhnout do dalšího chaosu. Během jediného dne se v labouristické straně zvedla vlna nervozity a vnitřních manévrů, ale premiér zatím bezprostřední tlak ustál a kabinet ho podpořil.
Nejtvrdší ránu zasadil šéf skotských labouristů Anas Sarwar, který Starmera vyzval, aby skončil. Tvrdil, že v Downing Street došlo k příliš mnoha chybám a že současné vedení škodí šancím strany před volbami do skotského parlamentu. „Tohle rozptýlení musí skončit a vedení v Downing Street se musí změnit,“ řekl Sarwar.
Starmer se postavil před poslance a členy Sněmovny lordů na setkání parlamentního klubu a dal jasně najevo, že se nehodlá vzdát. „Vyhrál jsem každý boj, do kterého jsem kdy šel,“ prohlásil a připomněl, že podle něj dovedl Labouristy k volebnímu vítězství. Zároveň varoval před lidmi, kteří si prý nepřejí úspěšnou labouristickou vládu.
V závěru vystoupení odmítl odchod z funkce s tím, že by to znamenalo ztrátu odpovědnosti vůči voličům. „Poté, co jsem tak tvrdě bojoval o šanci změnit naši zemi, nejsem připraven odejít od svého mandátu a své odpovědnosti vůči své zemi ani nás uvrhnout do chaosu, jak to udělali jiní,“ řekl poslancům.
Krize se rozjela naplno po odchodu Morgana McSweeneyho, který patřil k premiérovým nejbližším spolupracovníkům, a naštvání uvnitř strany zesílilo kvůli jmenování Petera Mandelsona velvyslancem v USA. Do toho přišla další personální rána: ředitel komunikace Tim Allan oznámil konec po pěti měsících ve funkci. „Rozhodl jsem se odstoupit, aby mohl vzniknout nový tým v No 10. Přeji premiérovi a jeho týmu hodně úspěchů,“ uvedl.
V zákulisí se zároveň začalo mluvit o možném budoucím boji o vedení. Angela Rayner premiéra veřejně podpořila, zatímco Wes Streeting zveřejnil soukromé zprávy s Mandelsonem a snažil se odstřihnout od vztahu, který mu mohl politicky uškodit. Někteří poslanci po schůzce tvrdili, že Starmerova slova zvedla náladu v sále, jiní ale připouštěli, že se tím nejistota jen neodkládá, ale prodlužuje.
