Během studené války měl chránit vojáky před jaderným útokem, brzy však pravděpodobně skončí v moři. Řeč je o jaderném bunkru Tunstall ROC Post ve východním Yorkshiru. Stavbu navrhli tak, aby vydržela jaderný výbuch, ale ne erozi. Informoval o tom deník Metro a televize BBC.
Tunstall ROC Post vznikl během 50. let 20. století uprostřed studené války spolu s dalšími 279 jadernými bunkry. Když se dnes řekne jaderný bunkr, automaticky si představíme obrovské podzemní „luxusní apartmány“ miliardářů, kteří se připravují na soudný den. Tunstall ROC Post má do přepychu daleko.
The nuclear bunker is just days from collapse as the East Yorkshire coast crumbles beneath it. Read more: https://t.co/Dwr5QnHViX pic.twitter.com/sJOjn8Tbik
— BBC East Yorkshire (@looknorthBBC) January 14, 2026
Hovoříme o malé cihlové stavbě s jednou postelí a kabelovou televizí. Neměla chránit civilisty. Sloužila jako monitorovací stanoviště dnes již dávno neexistujícího Královského pozorovacího sboru (ROC), kde důstojníci bydleli a čekali na jaderný výbuch, aby mohli upozornit další stanoviště.
K jadernému výbuchu ale nedošlo a po pádu Sovětského svazu většinu takových bunkrů úřady uzavřely. Tunstall ROC Post přestali důstojníci používat v roce 1991. V roce 2002 se podařilo do bunkru dostat pomocí páčidla vandalům, kteří uvnitř rozdělali oheň.
Nezbývá mu mnoho času
Přinejmenším od srpna vykukuje část bunkru z hliněného útesu. Pobřeží Holderness, kde se nachází, je totiž jedním z nejrychleji erodujících na světě, vysvětluje amatérský historik Davey Robinson.
„Tomuto bunkru už nezbývá mnoho času, možná jen pár dní,“ uvedl muž, který strávil posledních devět dní se svou manželkou jeho natáčením dronem v očekávání, že zachytí pád do moře.
Vlny severního moře každoročně z útesu odlupují dva miliony tun materiálu. Každý rok ztratí v průměru dva metry objemu. Od římského osídlení v dávné minulosti ztratilo pobřeží přibližně pět kilometrů půdy. Ztraceno bylo pětadvacet vesnic z dob římské přítomnosti na území Velké Británie.
Rychlou erozi zde pohání silný vítr, vytvářející mohutné vlny, přičemž pobřeží tvoří měkká a po nasycení rychle se rozpadající hlína. Robinson podotkl, že nestabilita bunkru ukazuje, jak silná eroze na tomto pobřeží je. „Celá tato oblast eroduje rychlým tempem,“ potvrdil nadšenec do historie.
