Věkový rozdíl u partnerů často budí pozornost, u přátelství ale může být překvapivě užitečný. Přátelé o deset a více let starší nebo mladší dokážou nabídnout jiný pohled na život a trochu ulevit od neustálého srovnávání.
Když jsou vaši přátelé stejně staří, snadno začnete měřit vlastní život jejich milníky a máte pocit, že musíte držet tempo. Starší přítel bývá v jiné fázi života, a proto může být jednodušší sdílet úspěchy i nejistoty bez pocitu soutěže. Pomáhá to mluvit otevřeněji a bez toho, aby člověk řešil, jestli druhého náhodou netlačí do srovnávání.
Starší přátelé často fungují jako mentoři nebo náhradní rodina, hlavně když mladší lidé postrádají podporu od rodičů či vzorů. V takovém vztahu se dají přirozeně sbírat zkušenosti a rady, ale i pocit jistoty, že na věci nejste sami. Součástí mohou být i drobné tradice, sdílené vzpomínky nebo inspirace k činnostem, které člověka zklidní a odpojí od obrazovek.
Mezigenerační přátelství zároveň rozšiřuje perspektivu, protože vás vytrhne z bubliny lidí se stejnými zkušenostmi a názory. Starší přítel může nabídnout upřímnou zpětnou vazbu bez toho, aby to znělo jako rodičovské moralizování. U člověka, který je o dvacet let starší, je navíc pravděpodobnější, že už někdy řešil nejistotu v kariéře, změnu města nebo složitá vztahová období, a dokáže říct, co mu pomohlo.
Přínos ale není jen na straně mladších, mladší přátelé mohou starším vracet energii, lehkost a chuť zkoušet nové věci. Přinášejí novější trendy, technologie i jiný jazyk doby, což pomáhá zůstat zvědavý a otevřený. Zároveň to často uleví od pocitu, že se člověk musí v rámci své generace pořád s někým měřit.
Aby se z věkově rozdílného přátelství nestal jednostranný vztah, je dobré hlídat, jestli se nezvrhává jen do role mentor a žák. Když jeden pořád radí a druhý jen bere, časem to začne drhnout. Pomáhá nastavit hranice, ptát se i na to, jak se má ten druhý, a dělat spolu věci, které nejsou postavené jen na radách, ale na společném zážitku.
