Katedrála svatého Víta na Pražském hradě dnes praskala ve švech. Dopoledne tam proběhla pohřební mše za kardinála Dominika Duku, který zemřel 4. listopadu ve věku 82 let. Na poslední rozloučení dorazily stovky lidí, věřící i politici.
Krátce před jedenáctou se nad Hradem ozval rachot motorů. Pět vojenských letounů přeletělo nad katedrálou ve formaci kříže. Armádní piloti tak vzdali poctu muži, jehož otec sloužil za války u bombardovací perutě britského letectva RAF. V chrámu se rozhostilo ticho a liturgie začala silným symbolickým gestem.
Veřejnost se s Dukou mohla loučit už od čtvrtka v kostele Všech svatých na náměstí U Svatého Jiří. Tam byla vystavena rakev s jeho tělem. Lidé přicházeli v průběhu dvou dnů, aby se poklonili a podepsali do kondolenčních listin. V sobotu ráno se pak před katedrálou vytvořila dlouhá fronta věřících.
Liturgický průvod vstoupil do chrámu za zvuku Requiem b moll Antonína Dvořáka. Úvodní slovo pronesl biskup Zdenek Wasserbauer. Z Bible četl režisér Jiří Strach. Největší český zvon Zikmund odbil začátek obřadu. U rakve stála čestná stráž a uvnitř chrámu byla vystavena Dukova vyznamenání.
Hlavním celebrantem mše se stal pražský arcibiskup Jan Graubner. V katedrále se mísil kouř kadidla s varhanní hudbou a zpěvem. Atmosféra připomínala církevní slavnost i státní událost zároveň. V lavicích seděly celé řady církevních hodnostářů z Česka i ze zahraničí.
Do první řady usedl prezident Petr Pavel. Vedle něj seděl bývalý prezident Václav Klaus s manželkou Livií. Na pohřeb přijel také bývalý prezident Miloš Zeman a předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Poslední rozloučení s kardinálem si nenechala ujít ani herečka Jiřina Bohdalová. V katedrále se objevili i vojáci a zástupci konzervativních hnutí.
Duka desítky let patřil k nejvýraznějším postavám české katolické církve. Působil jako pražský arcibiskup a kardinál, dříve také jako biskup v Hradci Králové. Za komunismu skončil ve vězení kvůli činnosti v dominikánském řádu. Za mřížemi se setkal s řadou dalších politických vězňů, například s Václavem Havlem.
Na jeho adresu zazněly při rozloučení i osobní vzpomínky. Václav Klaus připomněl, že kardinála vnímal jako výraznou a často i prudkou osobnost. Podle něj šlo o „cholerika rozeznatelného i v této zženštilé kultuře“. Věta mířila na Dukovu povahu, kterou jeho blízcí popisují jako přímočarou a neústupnou.
Po skončení mše vynesli rakev z katedrály zástupci církve a armády. Lidé před chrámem sledovali průvod v tichu, mnozí se pokřižovali nebo zatleskali. Rozloučení na Pražském hradě tak uzavřelo život muže, který výrazně zasáhl do podoby české církve po roce 1989 i do veřejné debaty o roli víry ve společnosti.
