Podle amerického magazínu HuffPost se mezi páry stále častěji objevuje nový pojem: parallel play, tedy „paralelní hraní“. Na sociálních sítích se stal trendem, který má podle odborníků jednoduchý, ale hluboký dopad – pomáhá udržet vztah stabilní, i když spolu partneři zrovna nemluví.
Paralelní hraní znamená, že dva lidé tráví čas společně, ale každý dělá něco jiného. Jeden si čte, druhý vaří, někdo hraje hru, druhý maluje. Důležité není, co dělají, ale že sdílejí prostor a energii. Právě ticho a přirozené soužití prý mohou posílit intimitu víc než povinné konverzace nebo velká gesta.
„Je to způsob, jak být spolu, aniž by vznikal tlak na výkon,“ vysvětluje terapeutka Monica Lynne. Partneři tak posilují blízkost, ale zároveň si zachovávají vlastní prostor. Tento typ sdíleného klidu bývá podle expertů známkou zralosti a důvěry.
Psychologové dodávají, že i tichá přítomnost partnera může vyvolat pocit bezpečí. Tělo při ní uvolňuje oxytocin, tzv. hormon důvěry a sounáležitosti. Paralelní hraní tak napomáhá udržet kontakt bez „únavy ze vztahu“, kdy už spolu lidé tráví příliš mnoho intenzivního času.
Odborníci ale upozorňují, že tento způsob soužití má i limity. Pokud jeden z partnerů potřebuje víc přímé pozornosti, může se cítit přehlížený. Paralelní hraní by proto nemělo zcela nahradit společné zážitky – ideální je kombinovat ticho a aktivní blízkost.
Ve zdravém vztahu podle psycholožky Julie Nguyen platí jednoduché pravidlo: je v pořádku být spolu, i když děláte každý něco jiného. Právě ticho a klidné sdílení prostoru mohou být tím, co dává vztahu hloubku a dlouhověkost.
