Nová data překvapila i samotné vědce. Arktický mořský led za posledních 20 let netaje tak rychle, jak se čekalo. Neznamená to ale dobré zprávy – podle odborníků jde jen o krátkodobé zpomalení před dalším zrychlením.
Změny klimatu způsobené lidskou činností dál oteplují planetu. Přesto vědci z britské University of Exeter oznámili, že tempo tání arktického mořského ledu se v posledních dvou dekádách výrazně zpomalilo. Nejde ale o návrat k lepšímu – podle studie je za tím především přirozená klimatická variabilita.
Vědci prošli satelitní data od roku 1979 a zjistili, že za posledních 20 let led mizel asi o polovinu pomaleji než dřív. Zpomalení se ukazuje napříč celým rokem, nejvíc ale v září – měsíci, kdy bývá ledu tradičně nejméně.
Jen krátká pauza
Zpomalení podle vědců souvisí s přirozenými výkyvy v oceánských proudech Atlantiku a Pacifiku, které dočasně omezují přísun teplé vody do Arktidy. V klimatických modelech se podobné pauzy objevují poměrně často – ale nikdy netrvají dlouho.
Oceánograf Mark England to popisuje jako „dočasné oddechnutí“. Jakmile skončí, tání se zrychlí, možná i dvojnásobně. Modely odhadují, že pauza může trvat dalších pět let, ale pak může přijít zrychlení až o 0,6 milionu kilometrů čtverečních ročně.
Další výpočty ukazují, že za každou tunu CO₂ zmizí v září zhruba 2,5 m² ledu. I když se plocha ledu momentálně drží, jeho objem dál klesá – led taje, jen méně nápadně.
Led taje dál, jen méně nápadně
Podobné zpomalení jsme v minulosti mohli pozorovat i u globálního oteplování – například po roce 1998. Tehdy se začalo mluvit o „pauze“ v růstu teplot, přestože planeta dál akumulovala teplo. O pár let později teploty opět vystřelily vzhůru a zrychlily víc než kdy dřív.
Profesor Andrew Shepherd z Northumbria University upozorňuje, že i když plocha ledu vypadá stabilně, led je čím dál tenčí. Jen v říjnu se od roku 2010 ztenčuje v průměru o 0,6 centimetru ročně.
Vědci se shodují, že současné zpomalení může vyvolat falešný pocit klidu. Ale kurz se nemění. „Klimatická změna je nezpochybnitelná, způsobená člověkem a dál pokračuje,“ připomíná Mark England.
