Stačilo pár měsíců bez větších veřejných vystoupení a sociální sítě se rozjely naplno. Michelle Obama prý mizí ze života Baracka Obamy. Bývalá první dáma ale říká něco úplně jiného.
Michelle Obama (61) se po letech plných veřejné služby a mateřských povinností konečně nadechla. Žádné povinné akce, žádné hlídání kalendáře podle druhých. Jenže její klid si veřejnost vyložila po svém – a rozjela vlnu spekulací o tom, že její manželství s Barackem Obamou (63) je u konce.
Když řeknu „ne“, všichni hledají důvod
V podcastu herečky Sophie Bush s názvem Work in Progress Michelle popisuje, jak se její život změnil poté, co dcery odešly z domu. „Je to poprvé v životě, kdy jsou všechna rozhodnutí jen moje. Dělám si, co chci,“ řekla otevřeně.
Vysvětlila, že dříve se často schovávala za různé výmluvy: „Musím dát pozor na holky“ nebo „Můj manžel je prezident, takže tohle nemůžu.“ Dnes už takové výmluvy nemá. „Teď už svoje rozhodnutí nemůžu hodit na nikoho jiného než na sebe,“ řekla. A přiznala, že svobodu si mohla dovolit už dřív, jen si ji tehdy sama nedovolila.
Právě tato změna prý vedla k tomu, že lidé začali spekulovat o rozvodu. „Bylo to až tak silné, že lidé vůbec nebyli schopní uvěřit, že se rozhoduji sama za sebe, a rovnou si museli myslet, že se s manželem rozvádíme,“ uvedla Michelle v podcastu.
Barack dluží čas – a ví to
Zatímco Michelle mluví o osobní svobodě, Barack Obama veřejně přiznal, že manželství během jeho prezidentských let dostalo zabrat. V rozhovoru na Hamilton College přiznal, že je „ve velkém manželském deficitu“ a snaží se to napravit. „Snažím se z toho dostat tím, že občas udělám něco zábavného,“ řekl s úsměvem.
Navzdory řečem zůstávají spolu. Letos oslaví 33 let od svatby, vychovali dvě dcery a stále se podporují i v pracovních aktivitách. Michelle se dál věnuje otázkám vzdělávání, veřejným vystoupením i vlastním projektům.
Změna není rozchod
Michelle se snaží vysvětlit, že touha po klidu a prostoru není selhání, ale přirozený vývoj. „Tohle nemohla být dospělá žena, která si jen dělá vlastní rozhodnutí, že? To s námi dělá společnost,“ řekla ironicky.
A přidala i hlubší úvahu: „Když se něco nevleze do stereotypu, co si společnost myslí, že bychom měli dělat, hned se to označí jako něco špatného a hrozného.“
Ve výsledku nejde o žádnou krizi. Jen o ženu, která si konečně dovolila říct „ne“ – a být chvíli sama sebou.
