Napínavé chvíle nečekaně přineslo 43leté Juditě banální vyšetření prsou. Lékaři u ní objevili něco, s čím se ještě nesetkali. I když nevšední výsledek se dal vlastně tak trochu předpokládat…
Judita rozhodně nepatří mezi nadměrně obdařené ženy, co se poprsí týče. Vždycky si musela „pomáhat“ hodně vycpanou push-upkou. Pak byl ovšem její dekolt dokonalý. Neměla sice největší objem hrudi, přesto vždy budila dojem, že jsou její prsa umělá.
Kolik máš mililitrů?
„Jednou se ke mně v hospodě na vsi, kde máme chatu, spiklenecky naklonila kamarádka a šeptem povídá: ‚Řekni mi, kolik máš těch mililitrů?‘ Koukala jsem na ni jako blázen. Prý má celá vesnice za to, že jsem si nechala dát silikonové implantáty,“ vypráví dnes třiačtyřicetiletá žena.
Judita se s podobnými spekulacemi svého okolí, včetně mužů, s nimiž žila intimně, v průběhu života setkávala. Přičítala to však kvalitní podprsence, dekoltu, dobrému světlu… Vždyť na jejích trochu větších dvojkách nic není. „Nepochopitelně jsem vždycky byla za tu prsatou.“
Když však její poprsí vyhodnotil jako umělé i citlivý zdravotnický přístroj, přivedlo ji to skutečně do rozpaků.
Perné chvíle u lékaře
„‚Svlékněte se do půl těla‘, dostala jsem pokyn od zdravotní sestry. Poprvé na mamografii. Na doporučení lékaře, kterému se má struktura prsou nezdála na pohmat,“ vypráví Judita. Šlo o vyhlášené diagnostické centrum v Praze.
„Hned jak jsem vyšla z kabinky do ordinace, sestra obsluhující mamograf na mě koukala udiveně – ‚Nemáte implantáty, že ne? Ve zprávě o tom nic není.‘ Pobaveně jsem odpověděla, že nikoli. Než došlo na samotné vyšetření, pracovnice mi stejnou otázku nevěřícně položila ještě asi dvakrát. A já se dušovala, že skutečně ne.“
Když provedla první sken, přístroj v počítači ohlásil chybu. V obou ňadrech zaznamenal jakousi bariéru, přes níž nelze provést snímek.
„Opravdu nemáte implantáty?“ zaznělo již poněkolikáté. Judita už málem začala pochybovat o svém zdravém rozumu. Zapomněla snad, že podstoupila plastickou operaci? Povedlo se až na podruhé. Následně si Judita prožila perné chvilky v čekárně.
Přírodní úkaz?
„Počkejte si tu ještě na sono. Paní doktorce se snímky nelíbí.“ Byla právem vyděšená. Na dalším vyšetření sestra opět nevěřícně koukala na monitor. „S tím jsme se ještě nesetkali. Musíte mít bolesti. Velké napětí.“
Při konečném verdiktu lékařů se ale Juditě ulevilo: „Hyperechogenní (laicky řečeno – enormně hutná), pravidelně strukturovaná žláza ve vysoké vrstvě ve všech kvadrantech, bez známek tukové redukce. Závěr: Normální nález.“
„Jsem především ráda, že jsem zdravá. Docela jsem ale na své dvojky začala být hrdá,“ přiznává s lišáckým úsměvem Judita.
Zdroj info: Text byl zpracován podle skutečného příběhu ženy, která souhlasila s uveřejněním.
