Nikde je spolu nepotkáváte. Nevodí ji mezi přátele. Moc se s ní nechlubí. Když se o ní zmíní, prohodí, že je tak trochu hloupá. Přesto s ní roky zůstává. Podívali jsme se na zoubek tomuto druhu mužů.
Žádné společné zamilované ani nezamilované fotky na jeho facebookovém profilu. Sotva se dozvíte, že je zadaný. Jako by neexistovala. Přesto spolu jsou. A drží jim to už mnoho let. Patří vlastně mezi mimořádně stabilní páry. Když se ale o své partnerce rozpovídá, není to právě v lichotivém.
Stejně to má dvaatřicetiletý chemik Aleš. Když se ho někdo zeptal na jeho přítelkyni, vždy o ní mluvil poněkud se skepsí. „Je to mezi náma na houby. Ona vždycky byla taková jednodušší,“ svěřil se nejednou. Nebylo tajemstvím, že dotyčný žil (možná právě kvůli své nespokojenosti) poněkud živějším milostným životem. Za zády své partnerky. Aférky s milenkami k němu vždy tak nějak patřily. Nikdy se ale nestalo, že by „tu svou“ za některou vyměnil. (Nebo že by ho ona chtěla opustit.) Naopak.
Za maskou nespokojenosti
Ač lidé z jeho okolí očekávali, že jeho soukromý život se brzy změní – s příchodem nové ženy – více odpovídající jeho obrazu, nestalo se tak. Místo vztahových turbulencí přišla „radostná zpráva“, že s přítelkyní čeká miminko. Jeho partnerka ve velkém začala sdílet na Facebooku fotografie spokojené tříčlenné rodinky, obklopené vánočními dekoracemi a dvěma psy. On se na nich tvářil jako ten nepjpyšnější táta. O rodinném štěstí se nedalo pochybovat. A pohádková story pokračovala. Po dvou letech vítali do „idylické rodinky“ další přírůstek. Podobný příběh píše i život osmatřicetiletého, velmi pohledného a úspěšného podnikatele Tomáše.
Ač měl doma dlouholetou přítelkyni, nikdy se nebránil novým známostem. Dalo by se říct, že vysloveně hledal novou partnerku. I když to zní drsně – náhradu za svou stávající. „Není to ono. Je taková jednodušší,“ říkal o ní. Čekáte pokračování příběhu – s tou „hloupou“ se rozešel a našel si „lepší“? Vždyť pro dobře zajištěného hezouna by to měla být hračka. Omyl. S onou partnerkou už má tři děti, o které se vzorně stará, stejně jako o ni, protože po mateřské nedokázala naskočit do práce. Nabízí se otázka – proč muži zůstávají ve vztazích se ženami, které jim nevyhovují?
Mají své důvody
Jak se zdá, nemusí za tím být žádný složitý psychický komplex. Vysvětlení je docela jednoduché. Najít dokonalou svoji druhou polovičku není tak snadné. A to bez ohledu na to, kolik máme peněz a zda jsme tlustí či šlachovití sportovci. Dotyční pánové dávají prostě a jednoduše na jistotu. „Sice není z nejchytřejších, není to ani královna krásy, ale… Jsem už na ni zvyklý, tak nějak to funguje…“ A především – ženu, s níž by vše do sebe dokonale zapadlo jako puzzle a s níž by mohli reálně být, nepotkali. Navíc, kdo ví, možná „na ní“ přece jenom něco je. Něco, čím ho přitahuje.
I když chemik Aleš o své přítelkyni nikdy nemluvil zrovna v superlativech, jednou se u piva rozpovídal, jak je jeho družka náruživá. I když neměla postavu modelky, plnila mu nejdivočejší fantazie. Nebála se erotického prádla, doma ho překvapila na jehlových podpatcích… Tím si nepochybně získala velké plus. Táta od tří dětí, Tomáš, zase na věc pohlíží pragmaticky.
„Kdybych čekal na ‚tu pravou‘, doteďka bych byl sám. A čas letí… Vždycky jsem chtěl mít velkou rodinu,“ vysvětlil, proč zůstal s partnerkou, k níž měl výhrady. (I když si ji dosud nevzal. Stejně jako muž v prvním případě.)
Neschopnost být sám?
V poslední době je velmi populární memé – nebuďte s někým za každou cenu. „Naučte se být sami se sebou.“ Možná je ale na počínání těchto mužů kousek moudrosti. Čas opravdu letí a budeme-li čekat na pana dokonalého či paní dokonalou, mohli bychom také čekat věčně a život nám proteče mezi prsty. Někdy je lepší pestrý život s překážkami a chybami než prázdný život.
