Ženy podle našich představ o pravěkých komunitách udržovaly oheň a sbíraly byliny, zatímco se muži vraceli s ulovenou kořistí přes rameno. Nová studie tento stereotyp vyvrací. Ženy byly schopnými lovkyněmi, které se zaměřovaly na velká zvířata. Lovit se přitom učily již od útlého věku. Informuje o tom CNN.
Ve školách se studenti dodnes učí o silných lovcích a křehkých sběračkách v pravěkých komunitách. Z toho se odvíjejí i genderové „přirozené“ role. Žena se tedy stará o rodinu a udržuje teplo domova, zatímco muž tvrdě pracuje a přináší domů peníze.
V posledních letech však přibývá archeologických důkazů, které tento mýtus bourají. Řady vikingských válečníků například tvořily z velké části „valkýry“. Stejně tak se objevují důkazy o pravěkých ženách lovkyních.
The new study consolidates lines of proof that women not only were habitual hunters but also that they hunted using specialized tools and strategies, and even taught children to hunt. https://t.co/aiWPqUaP3m
— CNN Philippines (@cnnphilippines) July 1, 2023
Ty jsou však stále omezené. Styl života lovců a sběračů se totiž vytratil před asi devíti tisíci lety s nástupem zemědělství. Komunity se začaly usazovat a vést život ve stále větších sídlech a nakonec městech.
V odlehlých koutech planety však stále domorodé komunity existují. A na ně se podle televize CNN zaměřili vědci ze dvou amerických univerzit Washingtonské univerzity a Seattle Pacific University. V rámci studie prošli záznamy antropologů od roku 1800 po současnost.
V těchto zprávách hledali, jak často jsou ženy zmíněny jako lovkyně. Výsledky hlavní autorku výzkumu zveřejněného v časopise PLOS Caru Wall-Scheffler překvapily. V 79 procentech pokrytých společností lovily mladé i staré ženy.
Flexibilita je výhoda
Ženy lovily společně s muži v 50 společnostech ze 63 vybraných, na něž měli odborníci kompletní data. V 87 procentech těchto společností lovily ženy cíleně a plánovaly to. Nezaměřovaly se přitom jen na malá zvířata jako ještěrky a králíky.
I taková klišé studie amerických vědců vyvrací. Ženy lovily velké savce spojené s mužskými stereotypy. K tomu používaly vlastní nástroje podle osobních preferencí. Nejčastěji to byly oštěpy, luky s šípy a sítě.
Ženy z kmene Agta na Filipínách používaly luky a nože, případně kombinaci obou zbraní podle vlastního uvážení. Podle Wall-Scheffler byly ženy obecně flexibilnějšími lovkyněmi než muži, kteří se učili zacházet s jednou zbraní konkrétním způsobem.
Ženy však využívaly různorodější nástroje a měli také flexibilní role. V jednu chvíli učili děti, ale pak popadly zbraně a vydaly se lovit. Někdy šly samy, jindy se svými přáteli, manželem, tvrdí Wall-Scheffler.
Studie tedy vyvrací mýty o podřízenosti žen a ukazuje, jak mohou být genderové role flexibilní. Tato flexibilita je přitom nezbytnou součástí lidského přežití. „Lidské přežití nemůže být s rigidními genderovými rolemi možné,“ řekla expertka.
