Napadlo vás někdy, kdo přišel jako první se zákazem kouření? Možná vás to překvapí, ale nejstarší doložené pokusy o regulaci kouření pocházejí již z konce 16. století, kdy katolická církev v Mexiku zakázala užívání tabáku ve všech místních kostelech. V moderní době se nicméně systematičtější pokusy o zavedení „protikuřácké“ legislativy objevují až v první polovině 20. století. A od roku 2017 platí komplexní zákaz kouření v restauracích a na mnoha dalších veřejných místech i v Česku.
Protikuřácký zákon jako součást moderní legislativy
Když poslanci v prosinci 2016 schválili novelu tzv. „protikuřáckého zákona“, platily obdobné zákony, kratší či delší dobu, již ve většině států Evropské unie. A od té doby přijaly protitabákovou legislativu i mnohé další státy. Mimochodem – vůbec první zemí na světě, která přijala zákon výrazně omezující kouření na veřejných místech, a to včetně barů a restaurací, byla v říjnu 2000 Jihoafrická republika.
Nicméně i Česká republika již o celé desetiletí dříve, než vstoupila v platnost výše zmíněná novela, přistoupila k částečné regulaci kuřáckého prostoru. Od ledna 2006 platil zákaz kouření na některých veřejných místech (nemocnice, autobusové a vlakové zastávky, školy, úřady), netýkal se ale restaurací, barů a klubů. Od roku 2007 pak zmizely i všechny kuřácké oddíly z českých vlaků.
V roce 2009 došlo k další úpravě, která například provozovatelům restaurací nařizovala, aby jasně označili, zda je v dané provozovně kouření povoleno, zakázáno či zda v ní existují stavebně oddělené prostory pro kuřáky a nekuřáky.
Jak zákaz kouření proměnil svět tabáku
Úplný zákaz kouření v hospodách, restauracích, barech i kavárnách však v Česku přišel až s 31. květnem 2017. Od té doby si kuřáci cigaretu nezapálí ani ve veřejně přístupných prostorách, jakými jsou společné chodby, sály či toalety. Zákaz platí rovněž ve všech prostředcích hromadné dopravy, na zastávkách a v jejich okolí a na letištích, stejně jako na dětských hřištích, v zoologických zahradách, kinech, divadlech či sportovních halách.
Za porušení zákazu hrozí kuřákům pokuta až 5000 korun; sankce pro provozovatele prostor, jichž se zákon týká, pak mohou dosáhnout až ke dvěma milionům a dvěma letům zákazu činnosti.
Na některých místech (například na letištích, zoologických zahradách či psychiatrických léčebnách) pak zákon umožnuje zřídit oddělené kuřárny, v nichž je kouření povoleno. Zákon nicméně přímo nezakazuje kouření na venkovních zahrádkách (pokud nejsou součástí budovy) a netýká se ani tzv. vodních dýmek či elektronických cigaret.
Existují ale i jiné možnosti, čím cigaretu nahradit v některých restauracích, barech či hospodách – vedle elektronických cigaret je v nich totiž možné akceptovat též používání přístrojů na zahřívaný tabák, jaké představuje například Ploom X.