Australanka Kathleen Folbiggová strávila osmnáct let ve vězeňské cele za ten nejhorší představitelný zločin: za vraždu svých čtyř dětí. Dnes ale genetické testy dokazují, že kojenci pravděpodobně zemřeli z přirozených příčin, píše CNN.
Za úmrtím nejméně dvou ze čtyř dětí stála podle vědců dříve neobjevená genetická mutace, která způsobila srdeční vadu. Znamená to, že by Folbiggová téměř dvacet let seděla neprávem.
Proto se 90 vědců, včetně dvou nositelů Nobelovy ceny, obrátilo na guvernéra Nového Jižního Walesu, aby Folbiggové udělil milost. Pokud se tak stane, půjde patrně o největší justiční omyl v australské historii. Nová zjištění v její kauze navíc mohou pomoci jak lékařům, tak některým zdrceným rodičům, lépe porozumět, co je to vlastně SIDS (Sudden Death Infant Syndrome, syndrom náhlého úmrtí kojence). Na tuto pořád ještě tajemstvím opředenou diagnózu umírá ve Spojených státech ročně 3500 malých dětí, které se nedožijí jednoho roku. V ČR je takových případů několik desítek ročně. Podle některých studií se může v některých případech jednat i o nezjištěné vraždy, a to dokonce až ze 40 procent.
Problémy už v dětství
Folbiggová měla nepříliš šťastný život už od dětství. Když ji bylo jen rok a půl, její otec zavraždil její matku a odseděl si 15 let. V dospívání měla problémy s chováním a někteří experti vyslovili názor, že ji její otec už jako kojence zneužíval. Když jí bylo 21 let, narodil se jí první syn Caleb. Ten zemřel, když mu bylo pouhých 19 dní. Jako příčina smrti byl uveden SIDS, protože nebyly zjištěné žádné další okolnosti.
V roce 1990 měla dalšího syna Patricka, který byl podle testů zdravý. Ve čtyřech měsících ale utrpěl náhlou mozkovou příhodu, na kterou za další čtyři měsíce zemřel. Následovala dcera Sarah, která v deseti měsících zemřela na SIDS, stejně jako čtvrté dítě, dcera Laura. Ta zesnula na tutéž diagnózu až v 18 měsících, což je krajně neobvyklé. A tehdy se o Kathleen začala zajímat policie.
V roce 1999 přišel její (tehdy už bývalý) manžel na policii s jejím deníkem. Objevil tam zápis, ze kterého se mu (podle jeho slov) chtělo zvracet. Na jeho základě detektivové obvinili Folbiggovou ze čtyř vražd. Byla zatčena až v dubnu 2001. Státní zástupce u soudu řekl, že šance, že by všechny čtyři děti zemřely z přirozené příčiny, je asi tak stejná, jako že by „prase mohlo létat“. Podobně se vyslovil i soudní znalec, pediatr Roy Madow. „Jedno náhlé úmrtí kojence je tragédie, dvě jsou podezřelé a tři jsou vražda,“ řekl. Poukázal na to, že žádný takový případ se v dějinách medicíny nestal. Soud dospěl k názoru, že své děti zadusila polštářem.
Třicet let vězení
Folbiggová se nepřiznala a žádný důkaz, že by skutečně své děti zabila, se neobjevil. Ani zmíněný zápis v deníku, na jehož základě ji policie začala vyšetřovat, neobsahoval žádné indicie, že by mohla doopravdy spáchat zločin, byť v něm zmiňovala pocit viny. Nakonec byla odsouzena na třicet let s tím, že o podmínečné propuštění může požádat až po pětadvaceti letech, v tu dobu jí bude šedesát.
Nyní ale vědci přišli na to, že Folbiggová má v sobě genetickou mutaci nazvanou CALM2, kterou nesly i obě její mrtvé dcery, Sarah a Laura. Ta může u malých dětí způsobit srdeční komplikace, které mohou vést až k úmrtí. Takovou mutaci v sobě údajně má jen 75 lidí na celém světě, ti ji ale mohou přenést na své děti.
„Znepokojuje nás, že medicínské a vědecké důkazy se zatím v tomto případu ignorují. Nyní máme zřejmě nové vysvětlení smrti dětí paní Folbiggové,“ uvedla v prohlášení profesorka Fiona Stanley, jedna ze signatářek petice vědců, kteří teď požadují propuštění vězeňkyně.