Zbytky jídla, slepičí trus nebo odpad z čistíren odpadních vod nemusí zůstat nevyužité. Mohou se proměnit v bezpečné hnojivo, které zlepší půdu, ušetří peníze a pomůže snížit emise skleníkových plynů.
Každý rok končí třetina vyprodukovaných potravin v koši. V USA většina z nich putuje na skládky, kde hnijí a vypouštějí metan – jeden z nejhorších skleníkových plynů. Odborníci z Cornell University proto hledají způsoby, jak odpad proměnit na něco užitečného: krmivo pro zvířata, kompost nebo zdroj energie.
Jedním z hitů posledních let je zuhelnatělý organický materiál vzniklý zahříváním odpadu bez přístupu vzduchu. Vypadá jako černá drť, ale dokáže divy – udržuje živiny v půdě, zadržuje vodu a zároveň ukládá uhlík na desítky let. Z lidského odpadu by se takto dalo získat až 15 % světové roční spotřeby fosforu, plus slušná dávka dusíku a draslíku. „Není to sice téma tak líbivé jako solární panely, ale recyklace živin je pro zelenou transformaci zásadní,“ říká profesor Johannes Lehmann.
Jak se z odpadu stává výživnější hnojivo
Německý projekt Superchar ukázal, že spojit různé druhy odpadu se může vyplatit. Když se kal z čistíren plný fosforu smíchá s kuřecím trusem bohatým na draslík, vznikne hnojivo, které půdě dodá téměř dvojnásobek živin oproti běžně upravenému kalu. Tahle posílená směs už pomáhá farmářům v Guatemale, kde kromě vyšší úrody řeší i potíže s nedostatečnou kanalizací.
Výhra pro půdu i klima
Výroba tohoto hnojiva ničí choroboplodné zárodky i zbytky chemikálií, zmenšuje objem odpadu až o 90 % a omezuje zápach. Navíc zadržuje uhlík v půdě, takže snižuje množství CO₂ v atmosféře. Zemědělství přitom podle odborníků produkuje čtvrtinu světových emisí skleníkových plynů.
Co dalšího lze využít?
Výzkumníci z Cornell University hledají i méně tradiční způsoby, jak vrátit živiny zpět do oběhu. Larvy černých much zvládnou přeměnit kuchyňské zbytky na krmivo pro slepice nebo ryby. V některých zemích se zase zkouší využít lidskou moč jako dostupný zdroj živin tam, kde jsou průmyslová hnojiva drahá nebo téměř nedostupná.
Zemědělství budoucnosti tak nemusí spoléhat jen na továrny na hnojiva. Může stát i na chytrém využívání toho, co jsme ještě nedávno považovali za bezcenný odpad – ku prospěchu půdy, klimatu i našich peněženek.
