Zatímco běsnící sopka Vesuv přikryla Pompeje stínem smrti, snažili se vystrašení obyvatelé před jejím hněvem uprchnout. Podle archeologických nálezů část z nich dokonce marně čekala na evakuaci z moře. Až na muže a starší ženu, kteří z nějakého důvodu zůstali doma. Jejich příběh vypráví první úspěšné sekvenování celého genomu jedné z obětí vulkánu, píše deník The New York Times.
Genetik Gabriele Scorrano z Kodaňské univerzity sekvenoval se svým týmem poprvé kompletní genom jedné z obětí ze slavného města Pompeje zničeného erupcí sopky Vesuv v roce 79.
„Studie je opravdu vzrušující, neboť ukazuje, že DNA oběti sopky Vesuv byla zachována navzdory vysokým teplotám,” okomentoval úspěch kolegů harvardský genetik David Reich, který se na výzkumu nepodílel.
Vědci se domnívají, že popel a pemza chrání DNA oběti Vesuvu před environmentálními faktory, jako je atmosférický kyslík. Jinak by došlo k degradaci DNA.
Vědci sekvenovali genom kosterních ostatků muže a ženy nalezené v domě Casa del Fabbrom, jehož archeologové odkryli v roce 1914.
Muž před smrtí ležel na pohovce s rukama založenýma pod hlavou a nohama nataženýma na podlaze, připomíná deník The New York Times. Žena ležela na podlaze a rukama svírala okraj pohovky. Mezi nohama schrańovala váček s 26 stříbrnými mincemi.
Chtěli to přečkat
Vědcům se podařilo získat celistvý genom pouze z mužských kosterních ostatků. Muži dosáhl před smrtí asi 35 let. Ženě bylo něco přes 50 let, píší vědci ve studii publikované v časopise Scientific Reports. Scorrano odhaduje, že to mohla být jeho matka.
Získanou DNA z mužských kosterních ostatků srovnali s genetickým materiálem získaným z 1030 starověkých a 471 západoevropských moderních jedinců. Výsledky ukázaly podobnost jeho genetické výbavy se starověkými lidmi žijícími okolo Říma v imperiálním období.
„Moderní a střední Italové vypadají geneticky odlišně. Zjištění jsou v souladu s možností, že obyvatelé Pompejí mohli být součástí stejné populace jako obyvatelé Říma,” vysvětlil Scorrano. Uvedl také, že předkové muže pocházejí ze Sardinie a Anatolie. Výsledky práce tedy podporují dřívější zjištění, že italský poloostrov byl kdysi koktejlem genetické rozmanitosti.
V genetické sekvenci muže vědci detekovali stopy po tuberkulózní infekci obratlů známé jako Pottova nemoc. „Tento stav by jej přiměl pouze k malé pohyblivosti,” vysvětlil genetik. Nemoc provází příznaky jako bolesti zad, slabost dolních končetin a paraplegie. Žena trpěla artrózou.
Badatelé se domnívají, že zdravotní stav zabránil dvojici v útěku, a tak se rozhodla přečkat to v bezpečí svého domova. „Představuji si ho, jak v klidu pojídá oběd, zatímco se povaluje na gauči, bojuje s bolestí v zádech a přemítá ve starém italském stylu o tom, jak odstranit svou ženu a oženit se s mladou sestřenicí,” řekl s nadsázkou spoluautor studie Fabio Macciardi. „A pak vybuchne sopka.“