Ve starobylé Hatře, která kdysi existovala mezi Perskou a Římskou říší, v dnešním severním Iráku, se pokoušeli vytvořit křížence asijských a arabských velbloudů. Chtěli získat silnější zvíře schopné přenášet větší náklad. Dokládají to reliéfy, jež se stále nacházejí na fasádě chrámu zasvěceném předislámské bohyni Allat.
Archeologové, kteří publikovali na toto téma článek v odborném časopise Antiquity, se domnívají, že vládci Hatry dováželi velbloudy dvouhrbé ze vzdálené Střední Asie, aby je zkřížili s velbloudy jednohrbými, neboli dromedáry, kteří žili tehdy v Arábii. Kříženci měli být statnější a schopní větší zátěže. Toto křížení bylo součástí širší politiky Hatry, která si chtěla získat větší podíl na obchodování v pouštní Arábii, soudí archeolog z univerzity v Padově Massimo Vidale. Hatra by tím nabyla větší nezávislost na Persii a Římské říši.
Příběh kříženců odhalily záchranné práce chrámu bohyně Allat (arabsky Al-Lát) uctívané v minulosti Araby na Blízkém východě. Chrám byl postaven kolem roku 168 nad bývalou svatyní, ale má za sebou desetiletí nezájmu a později drancování z let 2014 až 2017, kdy v této oblasti dnešního Iráku působil Islámský stát (IS).
Sochy lidí byly zničeny a část objektu stržena buldozery, avšak IS stavbu na rozdíl od dalších cenných historických památek v Iráku a Sýrii zcela nezdevastoval. Vidale soudí, že jedním z důvodů může být fakt, že chrám poprvé nechal restaurovat někdejší irácký prezident Saddám Husajn, jehož jméno je vyryto na mnoha kamenech stavby. V řadách IS sloužilo mnoho lidí z bývalé Saddámovy armády a měli zájem zabránit zničení objektu upomínajícího i na Saddáma.
Současné restaurátorské práce provádějí italští odborníci a nad jedním z vchodů našli překlad se dvěma řadami velbloudů vyrytých do kamene. Zvířata jsou obrácena k lidské figuře, zřejmě k prvnímu panovníkovi Hatry Sanatrukovi I.
Většina z těchto zpodobených velbloudů jsou jednohrbí, v Arábii tehdy běžně k vidění a snadno rozeznatelní od dvouhrbých asijských velbloudů. Avšak ti vpředu se liší – mají velké chomáče srsti na hlavě, krku a předních nohách. A také malou prohlubeň v hrbu, což vypadá skoro, jako by měli dva, avšak ne tak docela. To právě je podle Vidaleho typické pro křížence, kteří se stále chovají někde ve Střední Asii.
Proč ale někdejší umělci věnovali tolik úsilí tomu, aby zachytili zvířata s takovou přesností? Archeologové se domnívají, že blízkost kříženců a postavy panovníka znamená, že byla královská rodina do získání nového druhu zapojena a jejím cílem bylo získat podíl na obchodování v Arábii.
Tito kříženci dávali více mléka, lépe snášeli těžké klimatické podmínky a unesli 400 až 500 kilogramů nákladu, tedy dvojnásobek ve srovnání s prvotními druhy. Kříženci byli tedy cenná zvířata.
Ale chovat je bylo nákladné. Nejenom proto, že bylo třeba přivézt dvouhrbé velbloudy z velmi vzdálených krajů, ale také proto, že stejně jako v případě mul jsou tito kříženci neplodní, takže bylo nutné křížení opakovat v každé generaci.
To, že jsou na chrámu podoby velbloudů, nepřekvapuje. Velbloud byl spojován s Allat, bohyní války, lásky a spravedlnosti. Její předchůdkyní je mezopotamská Ištar. Staří izraelité, kteří v době prvního chrámu (950 až 586 před naším letopočtem) zdaleka nebyli monoteističtí, ji nazývali Ašéra. Allat se objevuje i v apokryfní muslimské tradici. Podle ní prorok Mohamed původně povoloval těm, kteří přijali islám, aby se dále modlili k ní i jiným pohanským bohům.
Protože Allatiným zvířetem byl velbloud, uctívali ji pouštní kmeny, pro něž byl velbloud nezbytným prostředkem k přežití a prosperitě. To mohlo být důvodem, proč nechal Sanatruk chrám zasvětit Allat – chtěl upevnit své vztahy s arabskými obchodníky. Není náhodou, že prostranství před chrámem sloužilo i jako tržiště a místo odpočinku karavan.
Vládnoucí dynastie Hatry chtěla zasvěcením chrámu a kontrolou nad křížením velbloudů využít „pouštní sílu“ arabských kmenů, domnívá se Vidale. Jako jiné malé státy regionu byla nárazníkem mezi mocnými říšemi a vazalem jedné z nich, Persie. Vládce Hatry ale toto postavení netěšilo a snažili se získat větší nezávislost. „Tak jako ostatní na okraji říší se snažili zbavit se povinnosti platby daní centrální mocnosti a být nezávislí. Proto Sanatruk ‚importoval‘ uctívání arabské bohyně a udělal ze sebe ochránce obchodu tím, že zajistil ‚supervelbloudy‘. Zřejmě za to požadoval podíl na zisku,“ soudí Vidale.
Zpočátku tato hra s ohněm Hatře procházela a království prosperovalo. Peršané ale svým někdejším spojencům jejich odpadlictví nikdy neprominuli. Kolem roku 241 jejich král Šápúr I. v rámci války s Římem Hatru obsadil a město vyplenil. Zůstalo opuštěné až do našich časů.